Vylhané české dějiny: lži a polopravdy přetrvávající dodnes

Opravdu bylo husitství vyvrcholením českých dějin? Je proč vzhlížet k beznadějnému boji Moravanů na Bílé hoře? Jak vlastně u Chlumce skončili sedláci? Když na základní kameny naší národní identity zaťukáte kladívkem, začnou se nebezpečně drolit a rozpadat v prach.

Jak to bylo se slavně neslavnými Rukopisy, víme. Trvalo to sice dlouhá desetiletí, ale nakonec jsme se smířili s tím, že Slavoj, Záboj a celá praslovanská parta existovala jen v bujné fantazii národního obrozence Václava Hanky. Jeho pokus vylepšit národní dějiny se nepovedl, přesto však existuje množství dalších historických polopravd, lží a úmyslných zkreslení, jež jsou živy dodnes. Stále vytvářejí podstatnou část naší národní identity.

Ne snad, že by jiné národy své vymyšlené dějiny neměly. "Ke konstituci každého státu i impéria patří mytologie, ospravedlňující to, oč se mocní právě snaží," konstatoval před více než 250 lety anglický historik Edward Gibbon. Potíž je v tom, že zatímco jiné národy dříve nebo později připustí, že pravda byla jiná, třeba méně hezká či méně hrdinská a velkolepá, kmen Čechů se k tomu nemá. Italové už dávno nelpějí na tom, že zakladatele Říma Romula a Rema odkojila vlčice.

Britové ochotně přiznají, že jejich král Richard Lví Srdce byl především násilnický a nezodpovědný dobrodruh. Němci nemají problém přiznat, že jejich Fridrich Veliký byl homosexuál. Dokonce i Francouzi už připouštějí, že bitvy stoleté války u Kresčaku, Maupertuis a Azincourtu sice byly slavné, ale prohráli je.

U nás tento proces ještě neproběhl. Na pražském Vítkově dál stojí socha lapky a zbojníka Žižky, stanice metra se jmenuje po patologickém vůdci lůzy Želivském a pořád se najde dost lidí, které doruda rozpálí připomínka, že mezi Moravany, kteří padli na Bílé hoře, nebyl ani jeden Moravan. Nemluvě o tom, že Bílá hora nebyla ani pořádná bitva, stejně jako všechny ty Vítkovy a Sudoměřice. A opravdu musíme trvat na tom, že když vojsko nažene sedláky do rybníka, jde o bitvu?

Čtěte TÝDEN!