Límec z červené lišky pro ženy papalášů a veksláků. Céčka pro děti a Gold King Whisky z Tuzexu pro všechny občany, kteří chtěli zapomenout na komunistickou realitu. To byly Vánoce před třiceti lety.
Deník Rudé právo pojal Vánoce jako každý rok budovatelsky. Titulní strana z pátku 24. prosince 1982 patřila dělnicím a dělníkům, kteří stráví Štědrý večer v práci.
Když Vánoce voní uhlím
Rudé právo například ocenilo zaměstnance dolů na severu Čech, kteří budou těžit uhlí celou štědrovečerní noc. Původně se přitom na severu fárat nemělo. "Podle původního plánu se těžba měla zastavit 24. prosince i na Silvestra. Ale revír má manko," informovalo Rudé právo. "V úpravně uhlí v Záluží u Mostu pracují převážně ženy. Jmenujeme-li namátkou, jsou dnes například ve směně Miluše Mirtková a Jiřina Kejvalová. Prostě Vánoce jim voní nejenom jehličím, cukrovím, ale i uhlím," pateticky ocenil stranický deník hrdinky práce.
Obě ženy z úpravny uhlí v Záluží přitom musela mimořádná štědrovečerní směna naštvat. Přišly o rozdávání dárečků, nebo musely Vánoce posunout. Pod stromkem přitom mohly najít třeba dámskou pletenou halenku Duha s krátkým rukávem za 115 korun, výrobek Pošumavských pletáren ve Vodňanech. Peněz to nebylo málo, v roce 1982 činil průměrný měsíční plat 2765 korun, ovšem třeba učitel dosáhl sotva na 1800 korun a pomocný dělník ve stavebnictví na 1100 korun. Budeme-li vycházet z dobového průměrného platu a srovnáme ho s dnešní průměrnou mzdou, vydělá si našinec asi osmkrát více než v roce 1982. Halenka značky Duha by tedy měla stát asi 920 korun.
Červená liška a první umělý stromek
Pod stromkem ale mohl ležet i manšestrový oblek sportovního střihu z národního podniku Vývoj v Třešti, který stál 940 korun (asi dnešních 7500 korun), pánské boty ze Snahy v Teplicích za 350 korun nebo módní pánské strečové kalhoty za 520 korun. Podnik Vzor z Hlinska nabízel dárek pro bohatší našince, nejspíše pro stranické papaláše a milenky veksláků. Kožešinový límec z červené lišky přišel na 1550 korun, tedy asi 12 400 korun dnešní měny.
Kdo před třiceti lety skutečně našel pod stromečkem červenou lišku, už asi nezjistíme. Jisté je, že asi 300 obyvatel Československa mohlo strávit Vánoce u prvního umělého stromku domácí výroby. "Na letošním vánočním trhu se objevilo prvních tři sta stromů z umělé hmoty. Jsou výsledkem práce členů výrobního družstva invalidů Obzor v Košicích. Stromek vysoký 150 cm má podobu jedličky a pevnou ocelovou konstrukci," oznámilo krátce před Vánocemi Rudé právo.
Céčka, bravíčko a kazety
Školáci a teenageři toužili v roce 1982 po céčkách. Už třetím rokem se totiž z obyčejných plastových háčků stal cenný sběratelský artikl. A za pytlík céček se dalo ledasco zařídit i v mototechně či na národním výboru. Na dočasně tolerovaných burzách frčely kazety BASF (za 180 až 200 korun) a gramodesky. Nový singl skupiny ABBA stál rovněž dvě stovky, nejnovější elpíčka západních kapel od 300 do 500 korun. Vděčným dárkem pro patnáctileté bylo třeba i čerstvé "bravíčko" propašované ze Západu, na burze zhruba za stovku.
Kazety BASF bylo možné sehnat i v Tuzexu, ovšem k tomu občan potřeboval speciální platidlo čili bony. V Tuzexu se také dala sehnat whisky, což byl artikl, který sídlištní samoobsluhy neznaly. Bohužel, byla to whisky české provenience, neboť soudruhům bylo líto vyhazovat devizové rezervy za západní chlast. Konkrétně šlo o whisky vyráběnou v Krásném Březně nedaleko Ústí nad Labem pod názvem Gold King Whisky. Chuťově prý byla skvělá a ještě sakramentsky silná: sedmdesátiprocentní, tedy na úrovni dnešních absintů. Nejlepší dárek, díky němuž se dalo rychle zapomenout na komunistický svrab.
Babička a loterie
Hlavním televizním programem na Štědrý den byla televizní hra podle scénáře Karla Kachyni Počítání oveček. Ještě předtím mohli diváci sledovat půlhodinový koncert (od 19.10 do 19.40), konkrétně Sukovu Serenádu Es dur pro smyčce, přičemž následoval desetiminutový čtenářský koutek, četl se úryvek z Babičky Boženy Němcové. A v devět hodin večer přišel na řadu božský Kája v pořadu Zadáno pro Karla Gotta. O půlnoci namísto půlnoční mše pak televize odvysílala komedii Kost v krku.
Asi nejkrásnější Vánoce měli ovšem držitelé losů státní loterie číslo A 093133 a číslo Z 066 561. Oba šťastlivci totiž 22. prosince vyhráli 100 tisíc korun (asi dnešních 800 tisíc).
Největší dárek: smrt diktátora Brežněva
Největším dárkem roku 1982 však byla pro normálního občana smrt sovětského diktátora Leonida Iljiče Brežněva, jenž byl podepsán pod sovětskou okupací Československa v roce 1968. Když v Moskvě nedlouho před Vánocemi (10. listopadu) Brežněv natáhl bačkory, Češi a Slováci začali doufat alespoň v malé politické změny.
Hned po Brežněvově smrti se také okamžitě vyrojilo nepřeberné množství vtipů na účet zemřelého.
Zemřel L. I. Brežněv a z nebe byl poslán do pekla. Za čtvrt roku se pánbůh ptá telefonicky Lucifera, co Brežněv v pekle dělá. Lucifer odpoví: "Ale, zakládá tady partaj a natírá všechno na červeno." Za půl roku volá pánbůh znovu: "Lucifere, jak je to s tím Brežněvem?" A Lucifer odpoví: "Taky bys mohl říct soudruhu!"
Volá bača na druhý kopec: "Ty, Jano, víš, co je nového? Brežněv zemřel!" "Cože?" "Brežněv zemřel!" "Co jsi říkal?" "Brežněv zemřel, jsi hluchý?" "Ale ne, nejsem hluchý, ale pěkně se to poslouchá!"
Není pravda, že k úmrtí soudruha Brežněva došlo zastavením činnosti srdce. Pravda je, že soudruh Brežněv žádné srdce neměl.
Přesně dvacet dnů od smrti Leonida Iljiče Brežněva zemřel český básník Vilém Závada. Z dalších událostí roku 1982 si připomeňme návštěvu vůdce libyjské revoluce Muammara Kaddáfího, v jejímž rámci byla v Praze podepsána smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSSR a Libyjskou arabskou lidovou socialistickou džamáhiríjí. V Československu také proběhlo vojenské cvičení Družba 82 za účasti 25 tisíc vojáků armád ČSSR, SSSR a Maďarska.
"Ze srdce přejeme všem soudružkám a soudruhům, všem čtenářům Rudého práva, všem občanům naší socialistické vlasti šťastné, klidné a spokojené prožití vánočních svátků," popřál svému lidu ústřední výbor KSČ prostřednictvím svého deníku Rudé právo. Přesněji řečeno, napřed popřál soudruhům, pak čtenářům stranického tisku a nakonec zbytku národa. Disident Jaromír Šavrda, který jako mnoho dalších politických vězňů strávil Vánoce v roce 1982 v kriminále, pak nebyl považován ani za občana, nýbrž za osobou nepřátelskou socialistickému zřízení.
Šťastné Vánoce, milí čtenáři, ještě že už máme rok 1982 za sebou...
