Jedni v nich vidí odlesk ďábelských pokusů doktora Frankensteina, druzí zbraň na válku s hladomorem a smrtícími nemocemi. Dovoz geneticky modifikovaných organismů (GMO) má výrazně zjednodušit smlouva o obchodním a investičním partnerství mezi EU a USA. Máme se čeho bát?
Stačí malý a přesně cílený zásah do genetické informace DNA a dějí se divy. Vepřům narůstají gigantické svaly, kukuřice odolává drsným postřikům hubícím všechny ostatní rostliny, sója si bez problémů poradí s drastickými vedry a pacienty čekající na vážné operace už nemusí strašit riziko smrtelných krevních sraženin. To všechno dokáže dobře namířená změna ve spletité struktuře genomu.
Pro dnešní vědce zabývající se biotechnologiemi rutina. Pro lidstvo zároveň zdroj pochyb a nejistoty: nezahráváme si v laboratořích s něčím, co nás jednou vyhubí? "Studie poukazující na to, že by mohly geneticky modifikované potraviny způsobit nějaké problémy, by se daly spočítat na prstech rukou. A jsou proti nim velké vědecké výhrady. Samozřejmě ale nemůžeme úplně vyloučit, že jejich autoři mají v něčem pravdu," říká biolog Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby.
Karcinogenní rozbuška
Vědci pracující na vývoji a výzkumu geneticky modifikovaných plodin poukazují na jejich zázračné vlastnosti: odolají nepříznivým klimatickým vlivům nebo škůdcům. Vhodnou úpravou DNA jim lze dodat žádané vitaminy nebo zvýšit hladinu omega 3 polynenasycených mastných kyselin prospěšných zdraví. Takové plodiny mají zpravidla vyšší výnosy a nevyžadují mohutné ošetřování škodlivými pesticidy. Vhodné jsou tak třeba pro nepříznivé podmínky zemí třetího světa.
Jenže, jaké důsledky má jejich konzumace? Co přesně působí pozměněné geny v lidském organismu? Dvacet let, během nichž jsou tyto potraviny na trhu, mohlo veškeré jejich dopady prověřit jenom těžko. To potvrzují i odborníci. Odpůrci jdou ještě dál. "Pěstování geneticky modifikovaných plodin není správná cesta, jsou velice odolné vůči chemikáliím, kterými se ošetřují. Ty neničí jenom plevel a škůdce, ale i jiné rostliny a zvířata. Dostávají se do vody, což zhoršuje zdraví lidí," tvrdí Lukáš Hrábek z české pobočky aktivistické organizace Greenpeace.
Na přímou souvislost GMO s výrazným nárůstem karcinogenních onemocnění už upozornilo ministerstvo zdravotnictví v argentinské provincii Córdoba, kde se geneticky modifikované plodiny rozsáhle pěstují. Během pěti sledovaných let tam došlo k výraznému nárůstu zhoubných nádorů a úmrtnost na rakovinu je v porovnání s ostatními provinciemi až 1,5krát vyšší.
"Případy rakoviny se v oblastech s masivním používáním chemických postřiků množí jako nikdy předtím," tvrdí Medardo Avila Vazquez z argentinské Univerzitní sítě pro životní prostředí a zdraví (REDUAS).
Obezřetná Evropa
Jako geneticky modifikovaná potravina či krmivo pro zvířata mohou být na trh Evropské unie uváděny produkty z bavlníku, kukuřice, brambor, řepky, sóji nebo cukrové řepy a dále jedna bakteriální a kvasinková kultura. V Česku se smí prodávat 53 schválených geneticky modifikovaných potravin a krmiv, v praxi se nejčastěji setkáme se sójovými či řepkovými oleji. Všechny takové potraviny a krmiva musejí být označeny jako produkty vyrobené z GMO.
"Když si dáte v multikině popcorn, počítejte s tím, že je z geneticky modifikované kukuřice. Dováží se k nám ze Spojených států, kde takové potraviny od normálních vůbec nerozlišují," poukazuje Petr na odlišné vnímání GMO za oceánem.
V USA jsou geneticky modifikované potraviny naprosto běžné, na obalech se jejich původ neuvádí a pravidla pro jejich schvalování jsou celkem benevolentní. Stačí, když má nový GMO lepší vlastnosti než původní plodina a neškodí více než dříve používané odrůdy. Evropa je striktnější a posuzovány jsou především techniky, kterými ke genetické modifikaci dochází.
Kde se evropská odtažitost vůči GMO bere? Prostě si myslíme, že takové plodiny nepotřebujeme. Netrpíme nedostatkem potravy a nechceme zbytečně riskovat. Co kdyby přeci jen… Ve skutečnosti spíš lžeme sami sobě. Třeba na dovozu sóji je starý kontinent přímo závislý, genetickou modifikací této plodiny přitom prošlo 82 procent veškeré světové produkce. Podobné je to s kukuřicí.
CELÝ ČLÁNEK SI PŘEČTETE V NEJNOVĚJŠÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 21. ZÁŘÍ 2015.
