Záchytek ubylo. O alkoholiky se nikdo nestará

Zatímco začátkem 80. let bylo v Česku přes 60 protialkoholních záchytných stanic, dnes jich funguje jen šestnáct. V některých krajích opilci dokonce končí rovnou v nemocnicích. Ani tam, kde fungují, však záchytky neplní svůj původní účel: být branou k odvykací léčbě.

K tématu rozhovor: Záchytky se zase začnou zřizovat, říká Jaroslav Skála

Noc na záchytce přijde v jednotlivých regionech až na několik tisíc: například v Plzni platí tuzemec 2000 Kč a cizinec dokonce 6000 Kč, v jižních Čechách stojí přenocování 1200 Kč a případné biochemické vyšetření dalších 600 Kč, v Královéhradeckém kraji činí celková cena 1500 Kč.

Vymahatelnost těchto peněz je nízká. „Kraj má problémy s úhradami od klientů za poskytnutou péči, z letošních 170 jich zaplatilo pouze 30,“ stěžuje si zlínský mluvčí Patrik Kamas. „Poplatek se daří vybrat zhruba od 35 až 40 procent klientů,“ hlásí Královéhradecký kraj ústy mluvčího svého zdravotnického holdingu Lukáše Pochylého.

Oproti tomu v Ústeckém kraji žádný speciální režim péče o opilce nemají. Podroušeným lidem hradí péči jen zdravotní pojišťovna. Kraj argumentuje tím, že mu zřízení záchytky legislativa jednoznačně neukládá.

Ústeckému kraji se také nelíbí, jak mají být záchytky financovány. Stát dal regionům odpovědnost, ale nedal jim peníze, které na provoz záchytek dříve dostávaly okresy, a na ochranu zdraví svých klientů nepřispívají ani zdravotní pojišťovny. „Uvědomujeme si, že stav péče v této oblasti je dlouhodobě neuspokojivý, ale dokud nedojde k odpovídajícím změnám v legislativě a ve financování, považujeme ho za neřešitelný,“ říká Naďa Kocábková, mluvčí Ústeckého kraje.

Zákon také ukládá, aby měl opilec k dispozici záchytnou službu do 45 minut a to prý všechny kraje splňují. „Ministerstvo zdravotnictví nemá informace o tom, že by síť záchytných stanic byla nedostatečná,“ sdělil na dotaz TÝDEN.CZ David Přinesdom z tiskového oddělení resortu.

Trať záchytka – léčebna nefunguje

I tam, kde záchytky existují, neplní svoji původní funkci. Primář Jaroslav Skála založil první záchytku při protialkoholní léčebně U Apolináře. „Jejím cílem bylo ochránit člověka před poškozením a zjistit, jestli má, nebo nemá problém s alkoholem. Pracovníci na záchytce mu mohli nabídnout, že může přejít do poradny a do ústavní léčby,“ vysvětluje Skála. A dodává, že alkoholici měli putovat po trase hospoda – záchytka – léčebna.

Jenže dnes sídlí pražská záchytka v nemocnici na Bulovce a své klienty k odvykací léčbě U Apolináře nijak nevyzývá. „Lidé k nám ze záchytky přicházejí spíš výjimečně. Ještě předchozí primář se snažil při odchodu s lidmi mluvit a motivovat je, ale teď už to nefunguje,“ říká primář apolinářské léčebny Petr Popov.

Ještě horší to je mimo Prahu, tam totiž většina protialkoholních poraden zanikla. „Od poloviny 90. let byl vybudován poměrně kvalitní systém prevence a léčby užívání nelegálních drog, na druhé straně se však rozpadl systém dostupných alkoholicko-toxikologických poraden a služby pro osoby mající problém s užíváním alkoholu chybějí,“ popisuje ve svém vyjádření odbor sociálních věcí a zdravotnictví ústeckého hejtmanství.

Podle Pavla Weisse z Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky to není problém státu. „My neoddělujeme problematiku legálních a nelegálních drog, o peníze se v dotačním řízení mohou ucházet i ty společnosti, které by chtěly provozovat zařízení orientovaná také na alkoholiky,“ říká a dodává, že letos rada rozděluje asi 100 milionů korun. Podle Weisse by poradny mohly financovat samy kraje, pokud je považují za prioritu.

Kruh se tedy uzavírá. Všichni cítí, že systém protialkoholní péče „vynalezený“ v 50. letech už neexistuje, a myslí si, že by bylo dobré ho obnovit, ale finančně a organizačně se na tom zatím nepracuje. „Není nám známo, že by v posledních pěti letech proběhla odborná diskuse o otázkách souvisejících s problematikou záchytných stanic,“ potvrzují úředníci Ústeckého kraje.

Foto: Petra Mášová, Lucie Pařízková