Stále více dětí nezná základní pravidla, jak by se měly chovat v rámci silničního provozu, varují odborníci na dopravu. Ve výuce selhávají školy i rodiče, řešení je v nedohlednu.
Je neděle 18. června a dva chlapci ve věku sedmi a dvanácti let vbíhají na čtyřproudovou magistrálu nedaleko centra Plzně. Tam je srazí řidič ve Volkswagenu Polo. Ačkoli je sanitka na místě do několika minut, děti později v nemocnici umírají. Matka chlapců i řidič vozu se zhroutí a tragédii stále řeší policie. Zatím to vypadá, že chlapci nevěnovali pozornost světelné signalizaci a špatně odhadli vzdálenost blížícího se auta. "Co je v té škole učí?" ptali se svědkové nehody v televizních reportážích z místa. Experti na dopravu odpovídají: pokud jde o silniční provoz, takřka nic. Dnešní děti nejsou na rizika dopravy připraveny.
Policie varuje
Letních měsíců se v této souvislosti obávají i policisté. Už na začátku června proto v tiskové zprávě upozornili: "Dopravní policisté řeší stovky případů, kdy je účastníkem nehody dítě. Před nastupujícími letními prázdninami varujeme všechny účastníky silničního provozu před vyšším pohybem dětí v dopravě a žádáme o nejvyšší možnou pozornost."
"Problémem je, že ve školách je dopravní výchova naprosto marginální téma. Narážíme na absolutní neznalost dětí i v rámci naprosto základních pravidel," říká odbornice na dopravní výchovu Lenka Frajerová. Ta v posledních několika letech navštívila stovky škol a prováděla testy s modelovými dopravními situacemi, ale žáci ve znalostech naprosto selhali. "Ze sedmi a půl tisíce dětí si jen tři všimly, že v modelovém videu se chodci před vstupem na přechod nerozhlédli. Přitom právě přechody jsou místa, kde jim hrozí největší nebezpečí, neboť jde o jejich nejčastější kontakt s živým dopravním provozem," upozorňuje Frajerová. Děti nevědí například to, že na přechodu nemají přednost před tramvají nebo že rozhlédnout se je nutné i v případě, že jim na semaforu svítí zelený panáček.
Podle expertů leží vina rovným dílem na školách i rodičích. Školy se ale vymlouvají - prý mají nedostatečné vybavení a málo času se dopravní výchově věnovat. "Dopravní výchova nemá vlastní předmět, musíme ji odučit jinde, kde to ale často nestíháme. Navíc nemáme pomůcky. Já sám používám videa z roku 1995, učebnice nejsou," říká Jan Pešek, učitel občanské nauky v jedné ze základních škol v Brně. A co rodiče? "Je těžké svalovat vinu na rodiče, protože ani ti nedisponují potřebnými pomůckami a hlavně nemají takové znalosti a vzdělání, aby dokázali silniční provoz dětem dostatečně vysvětlit. Klíčová by tedy měla být spolupráce rodičů a učitelů, tam to ale vázne," říká Frajerová.
Ani sami učitelé nejsou dostatečně připraveni. Podle průzkumu České školní inspekce přiznává potřebnou erudici v dopravní výchově jen sedm procent kantorů. Zbytek si na výuku o dopravě netroufá. "Nelze jim to vyčítat. Na pedagogických fakultách nemají k dopravní výchově žádnou přípravu," podotýká Frajerová.
Čekání na Štecha
Ministerstvo školství se pokoušelo se špatným stavem něco udělat v roce 2013 za Marcela Chládka (dříve ČSSD), znalosti o dopravě tehdy výrazněji zakomponovalo do rámcových vzdělávacích plánů. "Jde nám spíše o komplexní pohled. Chceme poukázat na možné důsledky nesprávného chování a využít je jako téma v různých předmětech či vzdělávacích oblastech," vysvětloval náměstek ministra školství Jindřich Fryč. Neuvolnilo se ale více peněz na pomůcky, slibované školení učitelů bylo namátkové a účastnilo se ho pár stovek kantorů.
Současné vedení resortu pak už mělo zcela jiné priority.
"Bývalá paní ministryně Valachová si na mě neudělala nikdy čas, ačkoli jsem prosbu o schůzku každou chvíli připomínala. Pár minut si na mě našel její poradce, kterého ale téma vůbec nezajímalo, protože nyní je prý klíčová inkluze," říká Frajerová. O neznalosti dětí v dopravě si nyní přeje pohovořit s novým ministrem školství Stanislavem Štechem (za ČSSD).
