Zatímco ministr zdravotnictví Leoš Heger si myslí, že za lékaře "na přání" by pacienti měli platit maximálně tisíc korun, doktoři chtějí víc - až 3,5násobek standardní ceny za výkon. "Jde o to, aby pacient nechodil k nejkvalifikovanějšímu specialistovi s úplnou banalitou," vysvětluje regulační funkci příplatku předseda České dermatovenerologické společnosti Petr Arenberger, který s ministerstvem zdravotnictví o novince v českém zdravotnickém systému jedná.
Arenberger uklidňuje, že možnost oficiálního příplatku za konkrétního lékaře neznamená, že "neplatící" pacienty neošetří. "Když si pacient nebude chtít připlatit, přijde do ambulance v rámci standardních ordinačních hodin a může se dostat buď ke mně či k jinému lékaři. Ale pokud bude trvat na tom, že vyžaduje výhradně mě, tak přijde v rámci speciálního provozu mimo běžnou pracovní dobu. A za to už si připlatí," popisuje v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Arenberger, jak by mohl nový systém od roku 2012 fungovat.
Kolik si pacienti od ledna 2012 připlatí za lékaře "na přání"?
Ještě o tom budeme muset diskutovat, ale vzorem pro nás jsou okolní země jako Rakousko či Německo, kde ten systém funguje už řadu let. A tam se to pohybuje kolem 2,3 až 3,5násobku sazebníkové ceny. Výše příplatku se tedy liší podle výkonu, jehož cena se vynásobí tímto koeficientem. Konečná cena by byla na lékaři podle toho, jaký by o něj byl zájem.
Budou této možnosti pacienti podle vás hojně využívat?
Myslím, že zájem bude velký, obzvlášť pokud bude možné se na to připojistit, protože pacienti to využívají už nyní, byť neoficiálně. Je to elegantní způsob, jak stávající divoký systém převést do normálního standardu, který je běžný v demokratických zemích.
Ještě zpátky k výši příplatku. Můžete uvést nějaký příklad, třeba v rámci vaší specializace, tedy dermatologii?
Tak třeba preventivní vyšetření mateřských znamének digitálním dermatoskopem stojí do tří set korun, a pokud by pacient chtěl, abych vyšetření udělal právě já a ne ten z kolegů, kdo má zrovna službu, což bývám i já, tak ho to vyjde zhruba na tisícovku, což by byl ten zhruba 3,5násobek.
Podle ministra zdravotnictví Hegera se bude příplatek pohybovat od sto do jednoho tisíce korun. Vy mluvíte až o 3,5násobku standardní ceny a už dnes si pacienti připlácejí i desítky tisíc. Jaký tedy bude strop?
Záleží na tom, jestli mluvíme o ceně celého výkonu, nebo jen o příplatku pro lékaře. A také na tom, kolik z toho bude mít nemocnice.
Jak to tedy bude fungovat? Kdo a podle čeho určí výši příplatku za konkrétního lékaře?
Bude asi vytvořen nějaký ceník, který bude vyvěšen na webu, popřípadě i v ambulanci, bude však sloužit jen jako doporučení. Třeba v Německu jsou mantinely dané nahoře i dole, stejně jako u právníků, kteří nesmějí jít pod cenu ani překročit strop. Lékař si zvolí cenu v tomto rozmezí na základě nabídky a poptávky, ale ta už potom bude platit pro všechny, ne že se bude sjednávat s každým pacientem zvlášť.
Bude regulováno, kolik času bude moci lékař věnovat platícím pacientům, aby mu zbyl čas i na ty ostatní?
Regulačním momentem budou například ordinační hodiny vymezené pro tyto pacienty, ale i výše příplatku. Jde o to, aby pacient s úplnou banalitou nepřicházel k tomu nejvyššímu specialistovi, protože by to nebylo ani v zájmu zdravotnického systému, aby se superkvalifikovaný odborník zneužíval na drobnosti, které může vykonat když ne zdravotní sestra, tak mladý lékař, který je běžně dělá dnes a denně, a nedá se třeba ani říct, že je nedělá lépe než ten nejšpičkovější odborník, který je nejvíc vidět.
Jak ale zajistit, aby lékař neléčil jen ty platící pacienty, kteří budou ochotní si i na banalitu zaplatit specialistu?
Nebude to zas až tak složité. Protože i dnes ti nejšpičkovější lékaři samozřejmě normálně pracují a plní si své povinnosti podle operačního programu či podle rozpisu nočních služeb. To budou dělat i nadále, s tím rozdílem, že bude vyčleněna nějaká doba, například po pracovní době ve všední den či třeba o víkendu, kdy budou nabízet tu nadstandardní péči. Takže té se budou věnovat až poté, kdy budou mít ty standardní povinnosti splněny. Děje se to tak už nyní, kdy lékaři práci na klinice věnují jen část pracovního úvazku a ve zbytku docházejí do soukromého zdravotnického zařízení, kde poskytují tyto placené zdravotnické služby.
Ministr Heger navrhuje jiné řešení – stanovit strop, kolik si může lékař za rok přivydělat v rámci standardního pracovního úvazku. Například že by to nemohlo být více než sto tisíc. Co říkáte na tento návrh?
Pokud by to bylo v rámci běžného pracovního úvazku, tak tam by nějaká regulace musela být, aby lékař celou pracovní dobu využíval pro "nadstandardní" pacienty. Těm by se, pokud by měl kapacitu, mohl věnovat i mimo pracovní dobu. To by bylo velmi elegantní řešení.
A když bude mít pacient nějakou chorobu, na kterou se u nás specializuje špičkový odborník, bude mu muset za léčbu platit nebo ho specialista ošetří "zadarmo"?
Nemoci, na které se specializujeme, nás většinou baví, takže je děláme rádi a jako na běžícím pásu. Já se například věnuji dermatoonkologii a psoriáze, tak se tomu budu věnovat i nadále a nebudu preferovat například to, že bych se zabýval léčbou plísně v meziprstí končetin. Péče za příplatek bude taková práce navíc pro klienty, kterým více vyhovuje tento způsob zdravotnické péče.
Jaký způsob, kvalitnější?
Ne kvalitnější, ale například jsou podnikatelé, kteří jsou v místě bydliště jen o víkendu a dnes neexistuje systém, abych já tomuto člověku, byť by si zaplatil sebevíc, mohl poskytnout péči v sobotu nebo v neděli. Musí počkat, až budu mít víkendovou službu. Přitom existuje průhledný systém, jak by tento pacient mohl do zdravotnického systému přispět nějakou částkou, kterou je sám ochoten dát, ale dnes ten systém neumožňuje ji přijmout.
Podle čeho se určí, co bude lékař dělat za příplatek a co "zadarmo"?
Záleží na tom, v jaké fázi ten systém bude. Tam, kde to funguje už mnoho let, je to dáno typem pacienta. Například v Rakousku má pacient kartičku privátního pojištěnce a už se ani nepředpokládá, že by byl ošetřován v rámci běžného provozu, ale rovnou dostane jednolůžkový pokoj a předpokládá se, že mu přijde podat ruku přednosta kliniky. Tam je to už dopředu dané barvou kartičky pojištěnce.
Jak to ale bude fungovat v Česku?
Bude to rozlišeno provozně. Když si pacient nebude chtít připlatit, přijde do ambulance v rámci standardních ordinačních hodin a může se dostat buď ke mně nebo k jinému lékaři. Ale pokud bude trvat na tom, že vyžaduje výhradně mě, tak přijde v rámci speciálního provozu mimo běžnou pracovní dobu.
