Zdravotnická zařízení už nemohou zpětně vymáhat poplatky za lůžkovou péči za období, kdy zákon stanovoval denní sazbu 100 korun. Postavil se proti tomu Ústavní soud (ÚS), který stokorunový poplatek za hospitalizaci v roce 2013 zrušil. Dodnes ale pokračovalo mnoho sporů mezi nemocnicemi a pacienty. Řešily je soudy po celém Česku, některé mohly vyústit v exekuce. Tam, kde nemocnice své nároky dosud nevymohly, už neuspějí, vyplývá ze zveřejněného nálezu Ústavního soudu.
Pokud Ústavní soud v minulosti řekl, že určité ustanovení zákona odporuje ústavnímu pořádku, nelze je poté použít jako právní základ pro přiznání nároku na zaplacení poplatku, vysvětlil soudce zpravodaj Pavel Rychetský. Loni ovšem soud v jiném sporu stanovil, že starší dluhy z období šedesátikorunové hospitalizační sazby lze po pacientech vymáhat i nadále.
Ve středu soud zamítl ústavní stížnost Psychiatrické léčebny Šternberk ve sporu o 1100 korun za dvoutýdenní hospitalizaci v létě 2012. Okresní soud ve Svitavách původně žalobu nemocnice proti pacientovi s omezenou svéprávností zamítl s vysvětlením, že dlužný regulační poplatek neměla vymáhat po nemocném, ale po jeho opatrovnici. Svitavský soud při tom odkázal na dřívější nález ústavních soudců, podle kterého mají zdravotnická zařízení takový nárok uplatňovat u zákonných zástupců dětí, a ne po dětských pacientech samotných.
Podle středečního rozhodnutí ÚS však nejde o správnou paralelou. "V daném případě nelze mezi zákonného zástupce nezletilého dítěte a opatrovníka nesvéprávné osoby dát takové rovnítko, protože opatrovník nemá vyživovací povinnost k té osobě, která má omezenou svéprávnost," uvedl Rychetský.
Poplatek za pobyt v nemocnici původně činil 60 korun. Po jeho zvýšení na 100 korun za den jej v roce 2013 přezkoumal ÚS a s několikaměsíčním odkladem poplatek zrušil. Důvodem bylo zejména jeho paušální uplatňování na všechny pacienty. Vláda jej poté už neobnovila ani v původní výši.
