Pacient si za svou léčbu připlatí, to je jisté. Ovšem za které to bude služby či výkony, nikdo netuší. Přesnou představu, co nakonec bude nadstandard, nemá stále ani ministerstvo zdravotnictví. Přitom novela zákona, která placení dovolí, je schválená a začne platit za čtvrt roku.
O nadstandardu jako nástroji, jak dostat do zdravotnictví dalších čtrnáct miliard korun, které dnes zřejmě mizí v šedé ekonomice, už ministerstvo zdravotnictví mluví rok. Připlácení za nadstandardní péči zabudoval šéf resortu Leoš Heger do zdravotnické reformy. Ta prošla tento týden sněmovnou. Nová pravidla začnou platit v lednu příštího roku.
Jenomže jaká pravidla to konkrétně budou, nikdo neví. Seznam, který měl nadstandardy vyjmenovat a který se měl původně stát přílohou zákona, nevznikl. A kdy vznikne, ministerstvo zdravotnictví netuší. "Předchozí měsíc ministerstvo oslovilo jednotlivé odborné lékařské společnosti a požádalo je o vytipování oblastí, které by mohly být vhodné k využití nadstandardů," říká jen mluvčí úřadu Vlastimil Sršeň.
Standard? To, co je právě k dispozici
Nad návrhy se podle něj povede široká diskuse, které se zúčastní nejen lékaři, ale také zdravotní pojišťovny či pacientské organizace. "Placení by se mělo týkat pouze některých typů materiálů a takových typů péče, u kterých nejde o zdraví pacienta, ale které přinášejí pacientovi pouze zvýšený komfort," neudává nic konkrétního Sršeň. Budoucí standard nakonec stanoví vyhláška.
Do té doby bude platit jen toto: zdravotnické zařízení je povinno poskytnout takovou léčbu, která je "ekonomicky nejméně náročná". Tedy to, co je právě k dispozici.
Jasné není ani to, kolik korun si za svůj nadstandard připlatíme. Přitom ještě na podzim loňského roku Leoš Heger sliboval, že nastaví stropy. Týkat se měly například zubařů. "S přímým placením pacientů sice souhlasím, ale ceny bude třeba regulovat," řekl on-line serveru TÝDEN.CZ Heger.
Hrozí diskriminace, varuje právník
Mezi některými pacientskými organizacemi proto vzrůstá nervozita. "Stále nám chybí pevné a zákonem jasné vymezení standardů a nadstandardů," říká prezidentka Platformy zdravotních pojištěnců Michala Filipová. Nelíbí se jí ani způsob, jakým chce šéf resortu placení ukotvit - vyhláška. "Mělo by to být přímo v zákoně," je přesvědčena.
Rozpačitý je z normy i právník Ondřej Dostál. Definice standardu, která se do zákona dostala, je podle něj "vágní a nejasná" a povede k výrazným odchylkám a diskriminaci. Není z ní zřejmé ani to, co se míní "účelným vynakládáním peněz", kterým by se měli lékaři v případě standardu řídit.
"Je to péče o pracujícího člověka, který je schopen platit daně, nebo je to i péče o seniora, který už ze systému peníze spíš čerpá? A jaká je dostatečná míra takovéto zdravotní péče? Je důležitější, jestli bude člověk po léčbě závažné choroby ještě schopen pracovat, nebo se bude hradit pouze péče, která zpomalí průběh nemoci? To jsou otázky, které zákon vůbec neřeší," říká Dostál.
Podle ministerstva zdravotnictví ale nelze standardy vytvořit "ze dne na den". "Budou vznikat postupně a budou reagovat na vývoj medicíny. Do budoucna lze odhadnout, že se mohou týkat asi půl procenta z poskytované zdravotní péče," řekl mluvčí úřadu Sršeň.
Doplnil, že ministerstvo počítá také s oficiálními "žebříčky nemocnic", které by se staly vodítkem pro pacienta, kam se vydat za konkrétní operací. Připlácení za služby špičkových lékařů, které by si přály odborné lékařské společnosti, naopak šéf resortu odmítá. "Těchto služeb by měl mít možnost využít každý pacient v návaznosti na závažnost svého zdravotního stavu," řekl ministr zdravotnictví Leoš Heger.
