Čeští pacienti jsou zmatení, mají obavy, že v březnu je v nemocnicích nikdo neošetří (ačkoli v Česku je lékařů ve srovnání se čtyřiatřiceti nejvyspělejšími zeměmi světa nadprůměrný počet), a vláda je nešetří. Ještě přilévá olej do ohně. Bezpečnostní rada státu začala chystat krizový scénář a oznámila, že zapojí armádu.
Reakci hejtmanů - totiž že jde o úplně zbytečný krok - mohl Nečasův kabinet tušit. Ne proto, že třináct ze čtrnácti krajských hlav je oranžových. Ale proto, že 230 armádních lékařů nemůže záplatovat odchod 3800 lékařů civilních. Nemluvě o tom, že mezi odcházejícími lékaři tvoří výraznou skupinu třeba porodníci, což je oblast, kde má armáda výrazné slabiny...
Vládní prohlášení o zapojení armády nicméně svůj dopad má - psychologický. Jakmile se totiž začne hovořit o nasazení vojáků, každý posluchač hned chtě nechtě získá dojem, že jde do tuhého. A to si vláda mohla odpustit. Zvláště v situaci, kdy jsou čeští pacienti už dva měsíce posazeni na nepěknou informační houpačku.
Připomeňme, jak vládní informační "odezdikezdismus" vypadá: koncem roku ministr zdravotnictví Leoš Heger zvedl pacientům hladinu adrenalinu prohlášením, že po odchodu lékařů z nemocnic mohou kraje vyhlásit stav nebezpečí a nařídit jim pracovní povinnost. Ať už chtěl, nebo nechtěl, poslal tím veřejnosti vzkaz - je zle. V lednu pak pro změnu uklidňoval, že žádný kolaps nemocničního systému nehrozí - "akutní péče zůstane i nadále nenarušena". Že je o tom skutečně přesvědčen, potvrdil minulý týden, když odmítl ustoupit odborům a jejich nenasytným požadavkům, ačkoli věděl, že tím pádem lékaře nepobídnou, aby své výpovědi stáhli (a zároveň doktorům přidal, takže z 3800 lékařů jich značná část své výpovědi stáhne; ostatně leckde už se tak děje). A teď přijde vláda s armádou!
Že pacienty straší odboráři, je celkem pochopitelné. Ale proč tak činí vláda? Nota bene v situaci, kdy dobře ví, že žádné drama v březnu ani v následujících měsících nehrozí?
