Po celá léta platí moudrost, že nevděk světem vládne. Že není člověka, který by se zavděčil lidem všem, o tom netřeba pochybovat.
Přesto se může stát, že čas od času každého z nás aktuální představy lidského nevděku mírně zaskočí. Zejména, jde-li o předměty každodenní potřeby.
Jedním z takových předmětů, jejichž společenský sestup bylo možné po dlouhou dobu sledovat, byl obyčejný bílý papír. Tedy, obyčejný… Byly doby, kdy se objevení „obyčejného“ papíru považovalo za jeden z klíčových, ne-li kvantových skoků v dějinách lidské civilizace. A tyto doby trvaly ještě donedávna. Je sice pravda, že s nárůstem byrokracie - který se s oblibou datuje odedávna - šel ruku v ruce narůstající odpor i k papíru jako takovému, neboť v něm veřejnost spolu s razítkem shledávala hlavní médium dotěrné úředničtiny. A že termín „papírování“ je bez sarkastického, ne-li rezignovaného podtextu takřka nemyslitelný. Nicméně skutečný umíráček slavné papírové éře vlastně zazvonil až s razantním nástupem computerizace našich písemností. Od té doby se čistý bílý papír dává leda tak dětem, aby nezlobily, anebo výtvarníkům s cílem… vlastně týmž.
Avšak na každého jednou dojde a jistou výjimkou nejsou v tomto ohledu ani obecné moudrosti. Jestliže to s papírem a jeho veřejnou, či dokonce mediální reputací vypadalo až donedávna bledě, od poslední červencové neděle je všechno jinak. Hlavním hrdinou netrpělivě očekávané televizní debaty (že šlo o Otázky Václava Moravce, nehraje a ani nehrálo žádnou roli) mezi premiéry v demisi a očekávání se veškerým očekáváním navzdory stal právě bílý papír. Tedy spíše „úplně prázdný papír čili ÚPP“, jak jej jeden z debatujících nazval. Na tomto „úplně prázdném papíru“ se přitom nemělo vyjevit nic jiného než faktické rozhodnutí o nejbližší budoucnosti země.
ÚPP! Člověku by se málem zatajil dech.
Vždyť to je skoro jako jmenování do rodiny takových fenoménů, jako je UPC či UPS, které ani nás doma před televizí, ani naše zásilky na cestách nikdy nenechají ve štychu. Jsou to skuteční hrdinové naší doby! Jen pro úplnost dodejme, že starší generace by mohly se slzou v oku zavzpomínat na starou dobrou ÚPF alias Ústřední půjčovnu filmů… Budiž! Avšak s mírou. Vždyť neukrajujme papíru z jeho čerstvě znovunabyté slávy. Vždyť kdo ví, jak dlouho vůbec vydrží. Andy Warhol, a to dneska už skoro znamená synonymum obecné moudrosti, přece každého z nás varoval před neúprosným časem v roli hrobaře lidské proslulosti v podmínkách mediálního věku. A co je „dobré“ pro člověka, tomu se nevyhne ani chudák papír, třebaže od předminulé neděle známý coby ÚPP.
Nelze proto jinak než jenom tiše doufat, že v případě starého dobrého papíru bude čas milostivý a odměří mu trochu velkorysejší porci slávy než pověstných „warholovských“ patnáct minut. Papír si to fakt zaslouží, třebaže naše nejbližší budoucnost zůstane ještě nějakou dobu nepopsaný list.
Autor: Tomáš Kafka
