Slavný chorvatský violoncellista Stjepan HAUSER (39) se v rámci svého evropského turné “The Rebel Is Back” představí 11. prosince i v pražské O2 areně. Co si pro české fanoušky připravil? A jak se mu podařilo spojit ve své tvorbě celý svět?
Váš nejnovější, vcelku hodně odvážný projekt je „Music Unites The World“. Jak tenhle nápad vlastně vznikl? Tipuji, že byl váš.
Ano, byl. Protože jsem prostě blázen…
A k tomu i rebel…
Ano, přesně! Víte, znám písně z některých částí zeměkoule a miluju tu jejich rozdílnost v rytmu, melodiích, harmoniích…Vždy mě to hrozně nadchne. Už vím, že třeba Arabové to dělají takto, Číňani takto, Mexičané takto… A tak jsem přemýšlel, co bláznivého bych mohl v tomto směru vytvořit. A tak jsem si řekl, proč prostě nezkusit zahrát jednu píseň z každé země na světě. A taky jsem si říkal, že hudba je vlastně tím, co spojuje. Co dokáže spojit každý národ, každý stát. Hudbu navíc lidé milují a umí jí porozumět. Obzvláště, když já hraju na cello, není to o jazyku, o slovech. Proto si myslím, že tenhle projekt je opravdu v mnoha úrovních unikátní a nádherný.
Ale buďme upřímní. Jsem si jist, že víte mnoho o evropské hudbě, určitě i o té americké. Ale určitě jsou na světě země, kde jste ještě nehrál, kde tamější kulturu a hudbu tedy nemáte třeba úplně nastudovanou. Takže si dokážu představit, že toho třeba mnoho nevíte o nigerijské nebo čilské hudbě. Jak máte v plánu vybírat songy právě u těchto zemí?
Samozřejmě, že to není jednoduché. Předchází tomu vcelku hluboké bádání a zkoumání, které navíc stále probíhá. Aktuálně nejsem ještě ani v polovině projektu, je to pro mě dlouhodobější výzva. Ale v mnoha zemích po celém světě už mám mnoho přátel, přítelkyň…(smích). Ukazuje se, že všechny ty přítelkyně byly dobrou investicí…
Jak jste vybíral v případě České republiky? Existuje mnoho písní, které jsou pro Českou republiku velmi symbolické a signifikantní.
Přesně, zeptal jsem se všech svých českých přítelkyň. (smích)
Jsem si jist, že budou mít velikou radost, až si tohle interview přečtou…
O tom nepochybuju…(smích). Teď vážně. Česká republika je po celém světě velmi populární díky skladatelům jako byl Dvořák nebo Smetana a jejich ikonickým skladbám. A Vltava je rozhodně jednou z těch nejvíce ikonických ve vážné hudbě. Zároveň je Vltava jako taková symbolem Prahy a celé České republiky. Takže to bylo i pro mě velmi symbolické a všichni tu nádhernou melodii navíc znají.
Vaše show show je plná kontrastů. Hrajete kromě klasiky a vážné hudby i písně od Gipsy Kings, Glorie Estefan, AC/DC, Bon Jovi, Jennifer Lopez, … Ani tady ten výběr asi není úplně jednoduchý, nemám pravdu?
To máte naprostou pravdu…
A je vlastně nutné nabídnout třeba jiné písně publiku v Americe než tady v Evropě?
Ani vlastně ne, vybral jsem takové hity, které jsou univerzální a milují je lidé po celé světě…
Před turné denně zkoušíte?
Ne ne, jsem doma a nezkouším. Na to nám všem stačí ten poslední den, než se turné rozjede.
Nejste ani trochu nervózní?
Vlastně ani ne, už jsme tu show odehráli tolikrát v Americe, že vlastně není potřeba se nějak moc nervovat.
Na turné dorazíte s velkou živou kapelou. Jak jste do ní vybíral muzikanty?
Bubeník je se mnou ještě z dob 2Cellos, pak mám v kapele takového bláznivého Kubánce, který je opravdu úžasný. Je pro mě cenný hlavně během koncertů, protože dává té divočejší části show jedinečného ducha. A pak mám ještě několik hudebníků z Maďarska. Kdysi jsem měl v Maďarsku i dlouhodobě žít, takže jsem je tam tehdy potkal. Moje kapela je takový mix skvělých příchutí.
Během show chodíte a hrajete na cello přímo mezi lidmi. To je celkem výzva, ne?
Je, ale já opravdu miluju ten osobní kontakt s publikem, hrozně mě to nabíjí. Získávám od nich nádhernou energii zpět. Když jsem takhle blízko mezi fanoušky, vidím často, že za mnou přijeli opravdu z velké dálky, často i z jiné země či kontinentu. Vždy cítím tak obrovskou vděčnost.
Už i poznáváte mezi publikem známé obličeje, které třeba během turné dorazí na více koncertů?
Už to tak je. A opravdu za mnou jezdí kraj světa. I v Evropě potkávám fanoušky z Taiwanu, Japonska, Nového Zélandu. Je opravdu úžasné mít fanoušky po celém světě.
Co speciálního jste si připravil pro české posluchače? Určitě dojde i na Smetanovu Vltavu…
To doufám! Ještě se to musí naučit kapela. Budu jim to muset přeložit do maďarštiny (smích)…
Koncert v Praze se nezadržitelně blíží, chcete vzkázat něco fanouškům v České republice, kteří prozatím ještě nejsou rozhodnuti, zda na vaši show mají dorazit? Určitě je mnoho důvodů, proč by si ji neměli nechat ujít…
Já mám s fanoušky v České republice naprosto výjimečné propojení. Protože moje první rebelská show byla právě v Praze. Budou to tak tři, možná čtyři roky, kdy jsem tuhle show právě v Praze testovali a byl to skvělý start. Před dvěma lety jsem se do Prahy vrátit, to už byl koncert v O2 areně. Nyní se tam vracím. A vždy je té energie, vášně, touhy, lásky víc. Už se nemohu dočkat, až budu zase v Praze!
Dá se tahle show ještě nějak trumfnout? Jak HAUSER odpočívá ve volném čase? Které písně podle něj nejdou zahrát na cello? A jak vybíral písně pro svou novou desku Cinema? To se dozvíte v rozšířeném rozhovoru v časopisu Instinkt, který vychází 11. prosince 2025.
