Po Scorseseho otvíráku, který bude v Čechách k vidění od července pod názvem Rolling Stones, se v soutěži představil Daniel Day-Lewis v dramatu Paula Thomase Andersona Až na krev. A je to na krev.
Jak chcete poměřit výkon herce? Tím, že dokáže pomocí gest, slov a vizáže nesympatickou figuru proměnit v ideálního souseda? Tím, že vám zmagnetizuje oči tak, že ho nepustíte z hlavy? Vryje se vám do paměti totálním nasazením a srdcařstvím, jímž postavě daruje život. Dokáže odhadnout prostorovost figury a vyjme ji ze scénáře. Rozechvívá ji mezi papírem (čili plátnem) a vaším vnímáním, vytváří umělecké dílo „živého obrazu". Krátce: chytí vás pod krkem a umlátí emocí.
Daniel Day-Lewis to dokáže asi pokaždé. Ale to, co tenhle jinak plachý introvert předvádí v Až na krev, se vymyká konkurenci. Je to jako sólo George Besta, jako skok Sergeje Bubky a gól Jaromíra Jágra dohromady. Všechno vystihuje jen jeden drobný detail. Hrdina literární předlohy Petrolej! má slabé srdce. Upton Sinclair tu sleduje své hrdiny zblízka a podrobně, slabé srdce se mu zachycuje snadno. Ve filmu to zobrazíte jen detailem a tím dvě hodiny podívané rozhodně nenaplníte. Day-Lewis proto ve filmu trošičku napadá, chýlí se vpřed a do strany, mění fyzickou konstrukci těla tak, aby to po všech stránkách vypadalo, že jde ztěžka. Bravo. Tohle je velký, drsný film s velkým drsným hercem v hlavní roli. Bez kompromisů.
Foto: ČTK
