Fiktivní příběh o setkání slavného vědce Alberta Einsteina s jeho dcerou vypráví inscenace Relativita. V pátek 9. listopadu ji uvede v české premiéře Divadlo v Řeznické v režii Miroslava Táborského, který autora zásadní vědecké teorie také ztvárňuje. Hru amerického dramatika Marka St. Germaina divadlo uvádí jako svou první novinku současné sezony. Nastudovalo ji ke 140. výročí narození Alberta Einsteina, které připadá na příští rok, informovali tvůrci.
Táborskému na malém jevišti v Řeznické sekundují jeho žena Kateřina Táborská a Lucie Štěpánková. Táborský uvedl, že ho na hře zaujal dobrý dialog, kterého je podle něj na současném českém jevišti málo. Obsahuje schopnost jednat slovem, bez potřeby velkých a výrazných rekvizit, uvedl. Připustil, že jako vystudovaný fyzik měl s Germainovým textem trochu práci. "Mám pocit, že autor není vystudovaný fyzik. Jsou tam drobné protimluvy, které jsme ne vždy odstranili," uvedl na vysvětlenou k tomu, že hra nebude exkurzem do teorie relativity. "Americké texty někdy některé texty neřeší, aby měly drama," dodal.
Autor staví svůj příběh na dramatické spekulaci a fiktivním setkání Alberta Einsteina a jeho dospělé dcery Lieserl. Einsteinovi se skutečně předtím, než se oženil se svojí první ženou Milevou, v roce 1902 narodila dcera, která ale už v roce 1904 záhadně zmizela. Je to neprobádaná kapitola Einsteinova života. Nikdy se o ní nezmínil a nikdo neví, zda zemřela nebo byla dána k adopci. Tento fakt vyšel najevo až v roce 1987 z objevené soukromé korespondence.
Autor vychází ve své hře z toho, že Einsteinova dcera žije a dospělá se mu ohlásí jako novinářka. Chce se dopátrat vysvětlení, proč ji otec opustil. Divák je s citem, erudovaným intelektem, humorem a vhledem do dobových konsekvencí vtažen do souboje morálky a geniality. Do otázek, zda člověk považovaný za velkého vědce a kapacitu svého oboru je také automaticky dobrým člověkem. Hlavní postava Einsteina vše relativizuje.
Inscenaci doprovází hra houslistky Gabriely Demeterové, která natočila skladby Niccola Paganiniho. Upomíná na známou Einstenovu zálibu. Einstein sice s oblibou podle Táborského hrál Mozarta, režisér ale prý chtěl do inscenace dostat ne to, co sám vědec hrál, ale to, co se mu dělo v hlavě. A Paganini, který stejně jako Einstein podle Táborského ve svém oboru prolamoval dosud neotevřené dveře, byl pro něj ideálním autorem.
