Oblíbený herec Igor Bareš ztvární titulní roli frašky Miláček Célimare, jejíž premiéru připravuje na 5. března pražské Divadlo na Fidlovačce. Režisérem inscenace je Ivan Krejčí, podle něhož původně obsazený Zdeněk Kupka se kvůli úrazu musel role vzdát.
"Igor Bareš představení během zkoušek zachránil a jeho roli převzal," uvedl režisér na setkání s novináři. Bareš se s dílem dramatika Eugèna Labiche poprvé setkal v roce 1990 v Divadle bratří Mrštíků; od té doby se ale v komedii tohoto typu neobjevil.
"Jejich vnitřní mechanismus bych přirovnal ke komiksu, kde je vše ohraničené černou fixou. Podobné je to zde, vše musí být jasně pojmenované a s matematickou přesností zapadat. To mi vyhovuje, protože nerad improvizuji. Mám rád, když je všechno přesně domluveno. Zkoušení bylo náročné, ale když do něčeho jdu, pracuji s chutí," komentoval to Bareš.
Režisér Krejčí má nejraději tragikomedie. "Ale dobrá komedie má svůj půvab, její smích je očistný, neboť se smějeme tomu horšímu v nás. Labiche uměl psát krásné komedie a Miláček Célimare je jednou z nich," řekl.
Podle dramaturga Tomáše Vůjtka, jeho spolupracovníka z ostravského Komorního divadla Aréna, by mohlo leckomu připadat neaktuální inscenovat sto let starou frašku - ale bohužel se naše doba nijak nezměnila. "Célimare se stal atraktivním ženichem díky své rentě, která okouzlila rodiče jeho okouzlující nevěsty. Právem si z něj autor dělá legraci, protože tahle peněžní morálka si o výsměch přímo koleduje. Také my se spokojeně smějeme, protože jsme přece jiní... či snad ne?," uvedl s poukazem na to, že dnešní mladí už rodiče k dohodě o sňatku nepotřebují. Stačí jim internetové připojení, protože existuje i seznamka "pro krásné dívky a úspěšné gentlemany".
V hlavní ženské roli se objeví Barbora Mošnová a vedle ní například Daniel Rous, Jakub Slach, Sandra Pogodová a Ctirad Götz.
Fraška Miláček Célimare je v originále označena jako comédie-vaudeville, kterou dramatik Eugène Labiche a libretista Alfred Delacour napsali už v roce 1863. V roce 1964 se dočkala filmové verze. Na českém jevišti se objevila pouze jednou; v roce 2003 ji s podtitulem Paroháči v Jihlavě nastudoval režisér Milan Schejbal. Ke kvalitám Labichových her patří situační komika, prudký dějový spád a přesně pointované gagy. V textu promluv jednotlivých postav je místo pro duchaplnost i jemnou lascivitu, která však neuráží. Díky tomu si tento autor vysloužil přezdívku "Král vaudevillu", komedií napsal údajně přes 180.
