Charismatický herec a režisér Jan Kačer prožívá těžké období. Překročil osmdesátku, smiřuje se se stářím a navíc pečuje o nemocnou manželku, herečku Ninu Divíškovou. Časopisu INSTINKT poskytl velký rozhovor.
Co vám v poslední době dělá radost?
Moje nejmenší vnučky, zbožňuju je. Až skončíme rozhovor, pojedu do hospody pro tatarský biftek a přivezu ho Nině, která ho má ráda. A pak pojedu na drby k jedné vzácné paní, s jejímž mužem jsem léta kamarádil. Když zemřel, jezdím už jen za ní. Báječně se s ní povídá a dostanu od ní skvělou vánočku. A večer se budu těšit, že ráno budu psát.
Zmínil jste Ninu. Vaše žena a celoživotní partnerka, výborná herečka Nina Divíšková, je nemocná a vy o ni pečujete...
Jsme oba staří. Stáří a hlavně bezmoc, kterou někdy stáří přináší, je strašně těžká věc, pro toho člověka i pro okolí, pro mě a pro Adélku, naši nejmladší dceru, která s rodinou žije v tomto domě a velká část péče je na ní. Jsem ale s Ninou dvaašedesát let, život se musí brát celej. Nejzásadnější věci mi kdysi říkala maminka: Nepůjčuj si. Nelži. Dojídej. Buď slušnej na lidi. Buď věrnej. Ale víte, co je to za fušku? A jak to mám dohrát? Nesnáším tu nemoc. Mám čím dál víc rád Ninu, čím je hubenější, tím víc ji mám rád. Ale projevy nemoci, sobecké výkřiky a poroučení: "Dej mi pivo, dej mi cigaretu!" Jak se opakuje. Jak zapomíná. To mě tak neobyčejně sere, že na ni někdy i řvu. Snažím se dořvat k podstatě její osobnosti, k té vznešené, noblesní holce, kterou bývala a jistě chce dál být. V ten moment se mi nechce uvěřit, že je nemocná. Platíme za celý život.
Dá se na to nějak připravit?
Ne. Přečetl jsem toho hodně, co se týká stáří. Od starých románů a starých filozofů až po moderní literaturu, ale teprve když to postihne vás, poznáte, co to je. A každého to postihne jinak.
Byl jste s Ninou od studií DAMU. Stihl jste mít ještě před ní nějaké lásky?
V Bechyni (Jan Kačer studoval střední keramickou školu, pozn. red.) jsem chodil s Aničkou. Nebyla hezká, nikdo s ní nechtěl chodit. Býval jsem fešák, mohl jsem mít jiný holky, ale já v ní našel kouzlo. Byla o rok starší a hrozně hodná. Říkala mi Jendo jako moje maminka. Rozešli jsme se, když jsem šel do Prahy. Když jsem ji po 50 letech potkal, byla hezká. Zatímco tehdejší krasavice zeškareděly. Nedávno umřela, když jsem se to dozvěděl, bylo smutno... Říkala mi Jendo.
* Kdy se Janu Kačerovi chtělo umřít?
* Proč má alergii na vlaky?
* O čem by chtěl napsat knihu?
* Jaké jsou jeho tři dcery?
* Proč říká, že herci nedovedou být přátelé s režiséry?
Odpovědi na tyto a mnoho dalších otázek najdete v časopise INSTINKT, který je do středy 8. února na stáncích.