"Frigidní alkoholička. To je kombinace, co?" Netradiční vztahový trojúhelník představuje ve své hře Chopin v porcelánu slovenský dramatik Dušan Vicen. V Komorní činohře, která hraje na Malé scéně Divadla pod Palmovkou, ji nastudoval Jiří Bábek.
Komorní činohra je z řady divadelních těles, které k sobě nepoutají velkou mediální ani kritickou pozornost a s obvykle zdatnými profesionálními herci se snaží o "poctivé herecké divadlo", tj. bez režijních nebo scénografických výstřelků. Na Komorní činohře je ovšem pozoruhodná dramaturgie. Volí vesměs české nebo světové premiéry ne zcela konvenčních textů. Takovým je i dílo Dušana Vicena Chopin v porcelánu.
Dušan Vicen je enfant terrible slovenské scény, jako autor a režisér spolupracuje především s trnavským souborem DISK a bratislavským SkRAT. Oba amatérské soubory patří přitom k tomu nejprogresivnějšímu, co v obou zemích bývalé federace můžeme na jevištích nalézt. Poslední dobou zaujal výtečnou autorskou inscenací Napichovači a lízači, kterou nastudoval právě se SkRAT a úspěšně s ní objel řadu festivalů.
Chopin v porcelánu je podstatně krotší kousek; před lety s ním autor bodoval v dramatické soutěži Alfréda Radoka a teprve teď ji dostal na jeviště.
Na začátku je lehce hysterická klavíristka (Máša Málková), která se snaží zbavit svého partnera neúspěšného malíře se sebevražednými sklony (Karel Zima). Pak nečekaně do děje vejde její exmilenec (Aleš Procházka), o něco úspěšnější, ale stejně nešťastný a samozřejmě také se zálibou ve vyhrožování sebevraždou. A komedie se může rozjet.
Na první poslech je jasné, že Vicenova hra v sobě skrývá množství ironie a černého humoru, kterému bohužel režisér Bábek a jeho herci nedávají příliš prostor. Vzniká tak poměrně zajímavá psychologická studie vztahu tří labilních jedinců (který nemůže skončit dobře), která ale trpí tím, že je mnohdy neprokreslená a klouže po povrchu (bodejť by ne, je-li text vlastně komedií!) a na síle účinku jí ubírá také přehnaná vážnost (která naštěstí nikdy nesklouzne do patosu ani sentimentality, za což inscenace vděčí zejména výborným hercům). Sečteno podtrženo: dobře vybraný text, kvalitní herci, solidní inscenace; jen by bylo trochu potřeba zvýraznit kontury režijního pojetí.
I přes všechny výhrady ale platí, že v podkroví Divadla pod Palmovkou se hraje podstatně zajímavější divadlo, než jaké předvádí v hlavním sále domovský soubor.
