Projekt řecké filmařky Eliny Psykouové nazvaný Věčný návrat Antonise Paraskeua se stal nejslibnějším dílem mezi celkem 18 tituly ze střední a východní Evropy představenými na karlovarském festivalu v programu Works in Progress. S producentem tohoto svého celovečerního debutu Giorgosem Karnavasem převzala odměnu 10 000 eur (zhruba 255 000 korun) ve formě služeb barrandovského studia, které je partnerem ceny.
"Kdo jiný než Barrandov, který se v poslední době zajímá hlavně o koprodukování i zahraničních projektů, by měl přispět na tuto akci. I když jde o projekty především začínajících filmařů, mohou se tu objevit zajímavé věci," řekl obchodní ředitel studia Petr Tichý, který cenu předával. Podle něj mezinárodní porota vybrala dobře. "Byl bych rád, kdybychom se stali koproducenty snímku této řecké režisérky a scenáristky. Byl by to originální začátek i pro nás - spolupracovat právě s řeckou kinematografií," dodal.
"Vybrali jsme snímek, jehož tvůrci představili nejoriginálnější a nejjasnější vizi, u kterého jsme viděli největší potenciál. Věříme, že režisérka má před sebou velkou budoucnost. I krátká prezentace u nás vzbudila zájem o hlavní postavu, její život a vizuální zpracování filmu," odůvodnila porota svůj verdikt ocenit právě řeckou filmařku.
Hrdinou snímku je moderátor populárního ranního televizního pořadu, který v zimě přijíždí do luxusního hotelu u moře, který je mimo sezonu zavřený. Prochází se v něm, zatímco v médiích vysílají zprávy o jeho zmizení. Brzy bude muset šarádu ukončit a vrátit se. Sní o svém slavném návratu, ale není na něj připraven. Nevrátit se by bylo jedinou možností, jak si zajistit nesmrtelnost.
Works in Progress je nejzajímavější akcí oddělení Industry karlovarského festivalu. Je určena mezinárodním nákupčím, distributorům a dramaturgům. Celkem se o cenu ucházelo 18 dokončených snímků či filmů ve fázi postprodukce. Za Česko to byl projekt Ivana Vojnára Nepravděpodobná romance. Námět získal na castingu svého posledního hraného filmu Ženy mého muže (2009), kde mu Erika Lásková převyprávěla svůj životní příběh a posléze ho přepsala do podoby filmové povídky. K této postavě připsal další dvě příběhové linie, aby snímek nebyl tak tragický a depresivní. Inspirací mu byl román Josepha Conrada Vítězství a povídka Guy de Maupassanta.
