Americký fotograf a všestranně talentovaný filmař českého původu Alexandr Hackenschmied, který se narodil 17. prosince 1907, se zprvu proslavil jako významný představitel fotografické avantgardy. Fotografie ale bylo pro umělce narozeného v Linci podle jeho slov jen cestou k filmu, u kterého se prosadil už v meziválečném Československu, odkud ve 30. letech emigroval do USA. Tam se brzy etabloval jako autor dokumentárních a nezávislých filmů.
Kinematografie jej uchválila už jako studenta architektury, v 21 letech se podílel se na vzniku na svou dobu nekonvenčního Erotikonu režiséra Gustava Machatého. Stranou hlavního filmového proudu ale stál Hackenschmied i později, jako autor prvního čs. avantgardního filmu Bezúčelná procházka (1930) nebo střihač slavného snímku Karla Plicky Zem spieva (1933). Novátorskému pojetí kinematografie se věnoval také teoreticky, psal články a pořádal přehlídky filmu i fotografií.
Ve 30. letech pracoval Hackenschmied v propagačním oddělení Baťových ateliérů ve Zlíně, kde vytvořil řadu "užitých dokumentů", počínaje reklamním snímkem Silnice zpívá, který režíroval spolu s Elmarem Klosem. Továrníka Jana Antonína Baťu doprovázel na služební cestě kolem světa, na níž kromě dokumentů pořídil také soubory tematických fotografií, především z USA a Indie. Krátce poté, v roce 1939, mu americký dokumentarista Herbert Kline pomohl emigrovat za oceán.
Také ve Spojených státech se Hammid, jak si začal říkat, prosadil jako představitel avantgardního filmu. Uznání si vydobyl jako "invenční experimentátor s trojdimenzionálním filmovým obrazem" spoluprací na dokumentu To Be Alive! (Být naživu!), natočeném pro Světovou výstavu v New Yorku, za který získal v roce 1965 Oscara pro nejlepší krátký dokument. Filmovým experimentům se Hammid věnoval i později, mimo jiné jako střihač pro IMAX. Zemřel v červenci 2004 ve věku 96 let.
