Poté, co režisér F. A. Brabec sklidil slušný divácký úspěch s obrazově bujnou verzí Erbenovy básnické skladby Kytice, logicky se ohlížel po další klasice. A ve školní učebnici objevil Máj.
Zachoval se k němu ještě násilněji než ke Kytici, která toho po pravdě řečeno také více snese. Intimní atmosféru Máchova díla, jakýsi pochmurný klid po bouři zcela opominul a soustředil se na onu bouři předtím. Možná právem, protože děj Máje (lze-li o něčem takovém hovořit) vskutku žádný velký příběh nenabízí, je nutné si jej domýšlet či rovnou dohledávat v dobových událostech. Což také filmaři provedli, pohříchu se ovšem záznamy z dobové černé kroniky (otcovrah a lesní loupežník nejspíš měl reálnou předlohu ve dvou skutečných delikventech) dostanou jen k návštěvníkům internetových stránek filmu.
FOTOGALERII Z PREMIÉRY MÁJE SI PROHLÉDNĚTE ZDE.
Ze dvou ústředních scén skladby (Jarmila marně čekající na břehu jezera a Vilém přemítající v žaláři noc před popravou) se dostalo jen na tu vězeňskou, a to velmi krátce. Zato se tu mladý rebel prohání na koni v kostele, bosá a spoře oblečená krasavice se škrábe na skalnatý kopeček a digitální blesky tu šlehají frekvencí dva za vteřinu. Jestliže v Máji Jarmile „větýrek šatem vlaje", v Brabcově verzi se jí vlasy i šaty ve větru efektně třepou stejně jako všelijaké třapce a fáborky na Vilémovi; vesničanům pak vichr v nepravděpodobných úhlech bere klobouky. Vážně až zachmuřeně se tu mudruje o věčnosti, Bohu, vině a dalších důležitých věcech za zvuků nápadně podmanivé hudby, kterou dvakrát zkazí sborový zpěv „vlastenecké" pasáže Máje. Jednou se film změní na regulérní poprockový videoklip - to když dojde k avizované vraždě a všem dojdou slova.
Že Brabcův Máj bude čistým videoklipovým kýčem, se dalo předem předpokládat a koneckonců to nemusí být nutně odsudek; lidé včetně autora této recenze se ostatně nějakým druhem kýče občas rádi nechají oblažit. Ke cti tvůrcům navíc slouží, že odkrývají karty dopředu: kdo viděl v televizi trailer, muselo mu být jasné, co jej v kině čeká. Dodejme jen, že nesnesitelně „procítěný" zpěv úvodní sloky, který trailer doprovází, zazní až při závěrečných titulcích, takže z kina lze včas prchnout; ve filmu je hudba k přežití. Ale jinak se tu operuje s tak očividně pokleslými rekvizitami, že místo vypočítavosti by se dal F. A. Brabec (a jeho manželka, kostýmní výtvarnice Jaroslava Pecharová) podezřívat spíše z naivity.
Kdo jiný než prostoduchý romantik by loupežnickou bandu obsadil holobrádky s vizáží hippies, dívky pod pětadvacet oblékl tak, aby vynikla jejich plochá bříška, a jako „strašného lesů pána" se nám pokusil vnutit Matěje Stropnického? Pravda, mládencův stranický šéf a rival Martin Bursík možná přišel na to, že to není takový jeliman, jak vypadá, ale ve filmu nemá moc příležitostí, aby o tom přesvědčil také diváky. Celá loupežnická „banda" a její dialogy (ze všeho nejvíce pak křečovité veselení se) ostatně dosti připomíná nějakou tu lotrandovskou selanku ze studia České televize osmdesátých let; podobně jako rejdění duchů. Obecně se tu s nějakými hereckými výkony nedá moc počítat, protože tohle má být „filmová báseň", kterou bude novodobý filmařský romantik vyprávět hlavně obrazy. Tudíž kamera (původní Brabcova profese) nabízí dlouhé jízdy (a lety) kolem kopečků Českého středohoří v různých ročních obdobích, zpomalené záběry (odhadem tak pětina filmu), spoustu sytých barev a navrch dvě roztržené peřiny a jeden meteorit padající do jezera.
Zdá se, že F. A. Brabec a jeho tým přistoupili k tvorbě svého kýče se záviděníhodnou vervou, možná dokonce s upřímným přesvědčením, že dělají něco víc. Na výsledku to sice nic nemění, ale přinejmenším by to bylo sympatické. A že k tomu tak trochu zneužili klasika? Co se dá dělat, filmaři se tak chovají vždycky a všude. Pokud navíc národ, který ze své nejslavnější básnické skladby zná jen poslední čtyři řádky, přiměje snímek k jejímu pečlivějšímu čtení (jistě, mnohé pasáže už jsou zastaralé, ovšem většina Máchových metafor si dodnes uchovává přesvědčivost i neokázalou krásu), pak peníze České televize a Fondu kinematografie nepřišly úplně vniveč.
ODPOVĚDI V ON-LINE ROZHOVORU F. A. BRABCE ČTĚTE ZDE.
Máj. ČR 2008, 78 minut. Scénář: F. A. Brabec a Ivana Nováková. Režie a kamera: F. A. Brabec. Hrají: Jan Tříska, Juraj Kukura, Sandra Lehnertová, Matěj Stropnický, Vladimír Javorský, Kryštof Hádek.
Foto: Bontonfilm
