První americký počítačově animovaný film, který návštěvníci pod 17 let mohou navštívit jen v doprovodu rodičů. Přívalu nekorektního humoru. První animák pro dospělé. Těmito a podobnými slovy lákají tvůrci a distributoři na film Buchty a klobásy (v originále Sausage Party), který dnes vstupuje do českých kin, jako na něco, co tu ještě nebylo. A asi mají pravdu - nebylo. Jenže to neznamená, že je to dobře.
Směle můžeme parafrázovat majora Terazkyho z Černých baronů: "Povezte mi, Kefalín, čo si predstavujetě pod takým slovom nekorektný?" Obdobně bych se rád zeptal tvůrců a obhajovatelů Buchet a klobás i já. Spočívá nekorektnost v tom, že se Arab a Žid, zprvu nepřátelé, usmíří? Nebo v tom, že některé z postav jsou homosexuální? Anebo v dětinsky se opakujících vulgaritách? Případně ve smíření, že je jedno, jakou víru vyznáváte, je třeba si život užít? Jediný náznak oné proklamované "nekorektnosti" lze najít snad jen v absurdní závěrečné scéně hromadných orgií ve stylu "každý s každým". Jinak totiž nekorektnost znamená pravý opak - třeba v utahování si z homosexuálů kvůli homosexualitě. Ale to se tu neděje ani náznakem.
Buchta a klobása jako hrdinové. Doslova
Hrdinové filmu jsou potraviny v jednom obchodě s jídlem. S radostí vítají nový den, protože doufají, že přijdou bohové, vyberou si právě je a odnesou s sebou domů, do Příštího života, kde by pro ně měl začít ráj. Stejně to cítí i párek Frank a buchta (no, buchta, je to spíš jakási žemle na americké hot dogy) Brenda. Jsou do sebe zamilovaní a těší se na Příští život, kde si budou moci užít svou lásku (a konečně se do sebe "zasunout"). Frankovu jistotu trošku nabourá vrácená hořčice, která o Příštím životě tvrdí nějaké zmatenosti, že to vůbec není ráj a čeká je jen smrt, ale tomu nikdo nevěnuje moc pozornosti.
Pak konečně přijde toužebně očekávaný okamžik - balíček párků s Frankem a pečiva s Brendou se ocitnou ve stejném nákupním košíku, ovšem kvůli sebevraždě hořčice, co se nechce do "ráje" vrátit, dojde k nehodě a některé z potravin včetně Franka a Brendy skončí na podlaze. Před uklízeči stačí ještě utéct, ale čeká dlouhá a náročná cesta zpět do regálu. Cestou potkávají další potraviny, unikají před rozzuřeným prostředkem na dámskou hygienu (řečeným Pičifuk), přičemž Frank nadále pátrá po pravdě o Příštím životě. Zdá se totiž, že některé trvanlivé potraviny vědí víc, než se zdá...
Fuck stokrát jinak
Přesněji 506x jinak, tolikrát totiž nejužívanější vulgární anglické slovíčko ve filmu zazní. Což na ploše 89 minut včetně titulků znamená, že v různých obměnách padne 5,6x za minutu. Plus další podvedené nadávky. Zdá se vám to hodně? To bych řekl. Chvilku to může být zábavné, ale celé dialogy se utápějí v samoúčelných vulgaritách, které příběh nijak neposouvají, diváky ani nerozesmávají a jsou tam prostě proto, aby tam byly, protože "točíme přece něco nekorektního".
Buchty a klobásy vymyslela stará známá parta kolem komiků Setha Rogena a Jonaha Hilla, kteří jsou zodpovědní třeba za hodně podivnou komedii Apokalypsa v Hollywooodu. I zde po prvcích metafilmu v závěru sáhli, když jedna z postav říká, že jsou jen postavy v animáku a chtějí se dostat do světa jejich tvůrců. Vymýšlení i natáčení Buchet a klobás je muselo hodně bavit, o tom žádná, a muselo to bavit i všechny další zúčastněné dabéry (a že jde o velká jména: Edward Norton, Salma Hayeková, Kristen Wiigová, James Franco, Paul Rudd nebo Michael Cera). Jenže fakt, že se baví tvůrci, nemusí nutně znamenat, že se budou bavit i diváci.
Povedené a nepovedené momenty
Jelikož se ale nejedná o průšvih roku, nelze všechno šmahem odsoudit. K povedeným patří třeba linka mezi židovským bagelem a arabským lavašem (který se těší do Příštího života na extra panenský olivový olej), fórky ve stylu, že hajlující bílé zelí (sauerkraut) chce dostat cikánskou pečeni do trouby, nebo dvacetiletá žvýkačka na vozíku odkazující na Stephena Hawkinga. Vhodně se pracuje také s hudebními motivy, které odkazují na jiné filmy (Pulp Fiction při přípravě pervitinu, Terminátor atd.), či příprava pokrmů lidmi jako hororový masakr.
Jenže podobných momentů je ve filmu skutečně zoufale málo. Povětšinou se jedná o snímek pro hodně jednoduché teenagery, které rozesměje slovo "pičifuk" i posté. Kdyby takový animák vznikl na ploše maximálně třiceti minut, byl nabitý vtipy, které by nebyly stále dokola, mohlo se jednat o opravdovou pecku. Ale takhle? Nejzábavnější byla asi chvilka, kdy skončily závěrečné titulky a objevilo se jméno překladatele do češtiny: František pičiFuka. Jinak to byla skutečná pič... hloupost.
