Hegemonie filmu Pouta byla hlavním pozitivním bodem sobotního nominačního večera Českých lvů. Film posbíral nominace ve všech lvích kategoriích - přinese mu však případný triumf něco víc než jen krátkodobou publicitu?
Nominovaní filmaři zpravidla Českým lvům přiznávají především marketingový smysl - ceny mohou upozornit na dobré filmy, které kiny nezaslouženě prošly bez povšimnutí, ať už kvůli malé propagaci či tématu nevnímanému jako široce divácké.
V tomto ohledu je rekordních 13 nominací pro normalizační drama režiséra Radima Špačka nejen smysluplných, ale i nutných - filmu se už na lednových Cenách kritiky a nyní tedy i na Českých lvech dostane publicity, kterou si zaslouží.
Téměř rok po premiéře to ale už do kin diváky může těžko přitáhnout. Pouta před Vánocemi vyšla na DVD, a ač jsou jedním z filmů, které se vyplatí vidět především na plátně, lze předpokládat, že většina diváků si už počká na nějaké televizní uvedení (Česká televize je koproducentem filmu, a tak lze brzkou televizní premiéru očekávat). Přesto by diváci případný návrat filmu do kin rozhodně neměli přehlédnout.
Ocenění na Českých lvech je každopádně spíše zpětným připomenutím kvalit filmu, který sice nevidělo tolik diváků jako loňský kinohit Ženy v pokušení. Ti, kteří to štěstí měli, ale zpravidla uchváceně hovoří o vynikajících hereckých výkonech, dech beroucí práci kameramana Jaromíra Kačera, dramaticky vypjatém scénáři Ondřeje Štindla a komplexní režii Radima Špačka.
Pouta jsou oprávněně považována za favorita Českých lvů, akademici jen o dvě nominace méně přiřkli také dalšímu snímku o normalizačním Československu, Trojanově hořké komedii Občanský průkaz. Po sedmi nominacích mají Kuky se vrací Jana Svěráka a také Největší z Čechů, zdařilý film o krizi jednoho režiséra od Roberta Sedláčka, dosud "lví" akademií spíše přehlíženého.
Mohlo by se zdát, že akademici letos vykročili k lepšímu, změna je ale spíše kosmetická, daná tím, že nově nejsou zveřejňovány v každé kategorii ne tři, ale pět nominací - každý film tak má logicky šanci na více nominací, ale také mnohem menší pravděpodobnost, že nakonec tolik příležitostí promění. I když právě Pouta by si to jistě zasloužila.
Nominační večer Českých lvů byl přesně tak „děsně super fajn," jak jej nazvalo v závěru moderátorské duo Marek Daniel a Jakub Žáček. Přiznat je mu třeba hravost a svěžest, leckdy ale mladí herci zmítaní Vachlerovým scénářem a typickým humorem na hraně trapnosti působili na pódiu spíše rozpačitě.
Pro celou situaci Českých lvů byl nejtypičtější pódiový výstup Jany Plodkové. Loňská držitelka Českého lva za film Protektor tu vystoupila v roli playbackové oblastní zpěvačky a posteskla si na nedostatek hereckých příležitostí - pravdou je, že od Protektora a minulých Lvů o ní nebylo moc slyšet.
Ceny Český lev jsou pro tvůrce příjemným oceněním kvalit českých filmů - že by ale přinesly oceněným více práce či příležitostí, lze předpokládat těžko. Možná stačí, že jsou děsně super fajn - tak nějak obyčejně, unaveně, po česku, po našem...
