Eva Zaoralová je důležitou postavou Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Zvláštní zpravodajce on-line deníku TÝDEN.CZ poskytla rozhovor.
Léta jste byla uměleckou ředitelkou karlovarského filmového festivalu, jaká je dnes vaše funkce v něm?
Od roku 2011 jsem uměleckou poradkyní, což znamená, že se podílím na výběru filmů, ale rozhodně nezodpovídám za celou sestavu, která se pak na festival dostane.
Kolik snímků jste letos viděla?
Každý rok to bývá sto až dvě stě filmů.
A kolik z nich se tady dostalo?
To nevím, musela bych vzít katalog a spočítat je. Určitě je hodně filmů, které jsem viděla, ale nejsou zařazeny do programu, protože ani já ani umělecký ředitel Karel Och nejsme jediní, kdo na ty filmy kouká a posuzuje je. Teprve když se shodne víc lidí na jednom filmu, tak postupuje do dalšího kola.
Mělo těch dvě stě snímků, které jste viděla, nějaký jednotící prvek či náladu?
To se nedá takhle říct. Je pravda, že z větší části ty filmy, které jsou nám posílány, nejsou zrovna zábavné komedie. Jsou to třeba tragikomedie nebo komedie řešící nějaký problém. Ale někdy mohou být smutné a třeba na nich najdete i něco optimistického a jindy jsou jenom pesimistické.
Dokážete si to v kině užít jako běžná divačka, nebo se na film, i když už nemusíte, díváte pořád jako kritička?
Ne, ne, užívám si to jako divačka.
Mnohokrát jste seděla v porotě různých světových festivalů, nechtěla byste být někdy porotkyní i v Karlových Varech?
To nevím, o tom jsem nikdy nepřemýšlela.
Je to těžká práce rozhodovat který film je nejlepší?
Je to únavné v tom, že musíte vidět i filmy, na které byste třeba sama nešla a potom je ještě docela problém, že je sdílíte s několika lidmi, které jste předtím neznala a někdy se vytvoří dobrá a přátelská atmosféra a jindy je to, nechci říct, že přímo na ostří nože, ale hodně se prostě diskutuje.
