Hlavní cenu rakouského festivalu Diagonale, který proběhl minulý týden ve Štýrském Hradci, získal rakousko-italský film Maličká (La Pivellina). Jeho vítězství je dokladem toho, že filmové umění nemusí být tak krátkodeché, jak ukazují statistiky distributorů.
Film o manželích z maringotky, kteří najdou dvouletou holčičku a snaží se ji „doručit majiteli", začal svou kariéru před rokem v rakouských kinech, mezinárodní premiéru měl v květnu 2009 na festivalu v Cannes, s úspěchem byl uveden na MFF Karlovy Vary v sekci Otevřené oči a dodnes oběhl 72 filmových festivalů a získal na nich celkem 16 cen.
Tím se dostal do první desítky nejúspěšnějších rakouských festivalových filmů posledního desetiletí. Rakouští filmaři jsou však střízliví. Rakouský film má v domácích kinech dlouhodobě podíl zhruba 2-5%, což je podstatně méně než u nás.
Letos byla na festivalu nově zavedena nová sekce minoritních koprodukcí s názvem Spektrum. Běžel v ní například švýcarsko-rakouský film Pepperminta (režie Pipilotti Ristová) o anarchistické rusovlásce, která neuznává autority a miluje jahody a barvy. Dívka žije ve futuristické vile a ujme se obtloustlého mladíka, staré nemocné ženy a transsexuální sběračky tulipánů. Všem se snaží vrátit chuť do života.
Podle ředitelky festivalu Diagonale Barbary Pichlerové je v rakouské kinematografii patrný vzestup dokumentárního filmu. To se odráží i v programu, který bilancuje uplynulý kinematografický rok podobně jako plzeňské Finále. Hlavní cenu v sekci dokumentárního filmu získal film Hana, dul, sed v režii Brigitte Weichové a Karin Macherové.
Film sleduje osudy čtyř severokorejských fotbalistek, které hrály v severokorejském reprezentačním týmu v letech 2003-2004, tedy do doby, než Severní Korea prohrála v olympijské kvalifikaci a vůdce Kim Čong Il rozhodl o tom, že tým musí být obnoven a fotbalistky, které „zklamaly korejský lid" budou penzionovány.
Režisérka Weichová vyzvala po světové premiéře filmu diváky, aby „navštívili Severní Koreu, dokud existuje".
Řekla, že navzdory prohře fotbalistek dostala v roce 2004 povolení v Severní Koreji natáčet a získala postupně i práva na několik klíčových fotbalových zápasů Severní Korea vs. Japonsko a Severní Korea vs. USA. Fotbalistky, které ve filmu mluví, ani jednou neopustí rovinu naučených frází („Bojujeme pro velkého generála, pro lid a pro uskutečnění svých snů"), a to ani tehdy, kdy už se před kamerou chovají uvolněně. Film je dotažen až do roku 2009, kdy ženský fotbalový tým Severní Koreje po účasti na Olympijských hrách získává 5. místo ve světovém řebříčku.
Z pozoruhodných filmů festivalu je nutno jmenovat také absolventský film Barbary Ederové Inside America, který zachycuje její vzpomínky na gymnaziální léta v americkém městě Brownsville na hranici s Mexikem, kde studenti běžně konzumovali drogy a byli organizovaní ve vyděračských ganzích.
Jeden z mála žánrových filmů, které v Rakousku v poslední době vznikly, je film South (Bernard Fillei, Joachim Krenn). Suspense thriller je natočen v angličtině a vypráví očima barvoslepého narkomana a vraha jeho vlastní příběh v černobílém podání - muž se chce z Los Angeles probít do Kolumbie a začít nový život.
Oba „americké" filmy měly ve Štýrském Hradci světovou premiéru a lze očekávat jejich další festivalovou kariéru. Film Nikoli moje dcera! (Meine Tochter nicht!) v režii Wolfganga Murnebergera se týká ožehavého tématu rodiče versus děti. Dcera bohabojného majitele úspěšné vídeňské firmy se zamiluje do narkomana a dá se na drogové tripy. Film bude v Rakousku překvapivě uveden pouze v televizi, aniž by šel do kin.
Radovan Holub, Štýrský Hradec.
Foto: Diagonale.
