Pouhé dva filmy vstupují tento týden do kin. A oba jsou navíc dobré - to je nečekaně osvěžující kombinace. Jak dobré ale ty dva filmy jsou, tak jsou také protikladné.
Muž ve stínu je posledním filmem Romana Polanského, který vznikl před režisérovým uvězněním v jeho švýcarské chatě v souvislosti s jeho dávným sexuálním deliktem. Polanski tu vyšel z románu Roberta Harrise o bývalém britském premiérovi, který je obviněn z válečných zločinů a ve vyhnanství své americké vily se snaží zvrátit běh událostí na svou stranu.
Nápomocen v tom mu je (i když ne zcela) i nájemný spisovatel, kterého si expremiér najal na napsání svých pamětí. Herecký souboj Pierce Brosnana a Ewana McGregora je pozoruhodným a mistrovsky natočeným filmem.
Je to velkolepý politický thriller, jímž Polanski dokázal, že i v pokročilém věku a navzdory nepříznivým okolnostem svého života je stále velmi talentovaným režisérem, s nímž je nutno počítat.
Druhý film je o něco nenápadnější a také humornější. Já taky je romantická komedie, netypické vybočení z pravidel tohoto svébytného žánru jí zajistila ústřední zápletka, která pojednává o probouzejícím se milostném vztahu mezi běžnou, byť poněkud lehkomyslnou dívkou a mužem s Downovým syndromem. Film je to natočený nesentimentálně a s nadhledem i smyslem pro humor, takže s Mužem ve stínu se vhodně doplňuje. Co více si přát.
Foto: SPI, AČFK.
