Čtyři premiéry tohoto týdne mnoho nespojuje. Jde o filmy z nejrůznějších zemí a nejrůznějšího žánru. A tak lze mezi nimi nalézt jen slabý oslí můstek v podobě jejich „rodičovského" zázemí.
Dobrým příkladem je třeba asi nejpodařenější a nejméně sporný film týdne, britské drama Škola života. Nadějná mladá tvář Carey Mulliganová v něm ztvárnila dívku, kterou na prahu dospělosti okouzlí zkušenější bonviván a uvede ji do společnosti, kterou na zapadlém, maloměšťanském předměstí potkat nemůže. Film byl natočen podle vzpomínek britské novinářky, které se vyznačují až bolestnou naivitou a nezajímavostí. Adaptuje pouhou jednu kapitolu předlohy a činí tak navzdory předloze velmi chytlavě - a není se čemu divit, pod filmovou adaptací je podepsaný britský spisovatel Nick Hornby. Ten se očividně z rodičovských tenat předlohy vymanil více než zdařile.
Méně zdařile vybruslila ze zadání - za matku nápadu lze zde považovat producentku filmu a zároveň vdovu po zesnulém architektovi - Olga Špátová ve svém dokumentu Oko nad Prahou. Film o boji o Národní knihovnu, v němž na jedné straně stál architekt Jan Kaplický a na druhé zlotřilí politici, je nezastíraně jednostrannou agitkou, která protivníky zesměšňuje těmi nejjednoduššími prostředky. Tato metoda má svá úskalí - zejména v tom, že ve své hysterické nenávisti vůči Milanu Knížákovi či Pavlu Bémovi odkrývá vlastní slabiny.
Krom neschopnosti argumentovat je to i přílišný zájem o architektovo soukromí, nesouvislé vytváření atmosfér nic neříkajícími záběry kočárků a pejskařů na Letné a povinnými vzpomínkami architektových bližních a přátel. Peripetie boje o knihovnu byly dramatické - film ale oproti nim působí až překvapivě unyle, nekontroverzně, zakázkově a povrchně.
O Souboji titánů už se nesou zvěsti, že svého rodiče, tedy stejnojmennou předlohu z 80. let, nepřekonal ani v nejmenším. A to i když měl k dispozici pokročilé trikové technologie a zejména aktuálně trendy 3D podobu. Platné mu to ale nebylo - a výsledek je spíše tragikomický.
Film Alice Nellis Mamas & Papas má rodičovské vztahy přímo jako ústřední téma. I když spíše než o vztahy jde o problémy s rodičovstvím - chtěným i nechtěným, nalézaným i ztráceným.
Hraje tu mimo jiné Zuzana Bydžovská a to velmi rozvolněně - režisérka tentokrát zvolila metodu improvizace, což se jí ne vždy vyplatilo. Pokus o hledání nových cest pro český film lze ale i tak ocenit, i když ho nelze považovat za dotažený ani v nejmenším.
Foto: Bontonfilm, HCE, Warner, Falcon.
