Odměřená agentka Scullyová z kultovního seriálu Akta X přinesla americké herečce Gillian Andersonové světovou slávu. Za tuto roli ve sledovaném cyklu epizod o paranormálních jevech získala cenu Emmy a Zlatý globus. Přesto Andersonová přiznává, že při hraní zvláště na divadelním pódiu trpí trémou. Škatulka agentky jí už zůstala, ale dostává i jiné role. Ve čtvrtek oslaví padesátiny.
Seriál Akta X, který znají i diváci v ČR, se natáčel v letech 1993 až 2002. Agenti tu řeší případy zařazené mezi takzvaná Akta X, záhadné události související často s paranormálními jevy a s možnou existencí mimozemského života. Zároveň se snaží odhalit pravdu o údajném vládním spiknutí, jehož cílem je skrýt pravdu o přítomnosti mimozemšťanů na Zemi a o možné kolonizaci planety.
Agentku Scullyovou ztvárnila Andersonová také ve dvou celovečerních filmech - v Aktech X z roku 1998 a o deset let později ve snímku Akta X: Chci uvěřit.
Objevila se i ve špionážní komedii Johnny English se vrací (2011), kde hraje opět agentku, tentokrát dokonce šéfku fiktivní tajné služby MI7 a nadřízenou popleteného špiona v podání Rowana Atkinsona. "Prostě se to tak stalo, že hraju často agentky," krčila rameny v jednom rozhovoru.
V Evropě prý dostává i role odlišné od Scullyové: "Jako první věc po Aktech X jsem ve Skotsku natočila seriál Ponurý dům," uvedla.
A začala se úspěšně zaměřovat také na divadlo. Před několika lety jí londýnské divadlo Donmar Warehouse nabídlo hlavní roli v Noře Henrika Ibsena. Andersonová okouzlila diváky i kritiky a byla za roli nominována na prestižní cenu Laurence Oliviera.
Přesto prý zvláště na divadle trpí trémou: "Mám často úzkostné stavy a mám sklony k záchvatům paniky. Když jednám o nějaké roli, tak se musím uvnitř rozpůlit a doslova kus sebe sama nechat v jiném pokoji. Kdybych při jednání o Noře byla celá, tak bych to nikdy nedělala," uvedla se smíchem.
Andersonová se narodila v Chicagu, když jí byly dva roky, rodiče se přestěhovali do Londýna, a v jejích jedenácti zase zpátky do Států, do Michiganu.
Na střední škole se ráda předváděla a její nezbedné a veselé kousky jí vynesly přezdívky "Třídní klaun", "Nejbizarnější dívka" a "Ta, co nejspíš skončí v lochu". Během noci po maturitním večírku ji zadržela policie, když se snažila zalepit zámky ve škole lepidlem. V mládí měla nejradši kapely Skinny Puppy a Dead Kennedys.
V roce 2002 se Andersonová znovu přestěhovala do Londýna, kde žije dodnes. Je dvakrát rozvedená a má tři děti. Při hledání jmen svých dvou synů se údajně inspirovala filmem z šedesátých let Podivný pár a jmény jeho dvou hlavních hrdinů Felixe a Oscara. Z prvního manželství s kanadským filmovým výtvarníkem Clydem Klotzem má dceru Piper. Jejím druhým manželem byl fotoreportér a dokumentarista Julian Ozanne.
Je také náruživou sběratelkou umění. Její sbírky zahrnují díla fotografky Diane Arbusové, výtvarníka Franceska Clementa a výtvarnice Kiki Smithové. Svůj první honorář za Akta X v roce 1993 utratila za umění.
