Filmová recenze
Hologram pro krále: střet a smíření různých kultur
14.11.2016 17:30 Recenze
Německý režisér Tom Tykwer se po čtyřech letech od opulentního Atlasu mraků vrátil zpět na filmová plátna. Návrat je to nenáročný, Hologram pro krále, který tento týden vstoupí do českých kin, neřeší žádná složitá témata, jde spíše o příjemnou story s komediálními prvky na téma "střetu civilizací". A jak to u Tykwera bývá, výsledek je pro multikulturalismus optimistický, byť se nevyhne sociální ťafce globálního kapitalismu a outsourcingu.
Úvodní postmoderní a akční titulky naznačují, že by mohlo jít o film podobně energický jako jiný Tykwerův film, jímž se proslavil, Lola běží o život, ale nenechte se tím zmást. Hlavní hrdina Alan Clay je životem trošku unavený obchodník, který vitalitu a s ní i smysl bytí po dosavadních neúspěších v práci i osobním životě (nijak moc se to neřeší, jen je naznačeno, že má za sebou nepříjemný rozvod) teprve potřebuje nalézt. A jako kulisy slouží prostředí více než exotické - Saúdská Arábie.
Kompatibilita odlišností
Alan Clay (Tom Hanks) se po příletu do Saúdské Arábie nestačí divit. Pro tamního krále má prezentovat nové technologie, které - jak jeho nadřízení doufají - Saúdům prodají, ale v pouštní zemi nic neklape tak, jak by mělo. Alanův tým sídlí ve stanu, kde nefunguje klimatizace ani wifi a jídlo si musí vozit z hotelu. Pokusy kontaktovat ty správné lidi se míjejí účinkem a čekání, kdy dorazí král, se jeví jako nekonečné. Alan na každém kroku naráží na rozdílnou mentalitu a dlouho se mu do ní nedaří proniknout. Navíc ho začínají provázet zdravotní trable. Naštěstí je tu jeho přátelský řidič Yousef (Alexander Black) a lékařka Zahra (Sarita Choudhuryová), kteří mu mohou pomoci.
Především první půlka filmu je vedle deziluze Alanova amerického snu nabitá žerty v duchu "Američan v Arábii". Režisér ani nemusí moc tlačit na pilu, mnohdy stačí kulturní rozdíly jen postavit vedle sebe, aby vznikl komický efekt. Existence prohibice nebo veřejných poprav jsou pro Claye nepochopitelné, stejně jako místní nepobírají jeho žertování nebo pohled na pracovní či osobní aktivity.
Kafka v poušti
Skoro jako v románu Franze Kafky si pak Alan Clay připadá, když se pokouší dostat se do mytického "zámku". Odpovědné osoby tam nikdy nejsou, vchod střeží přísná recepční, musí čekat venku ve stanu, příjezd krále na prezentaci se jeví jako vzdálená chiméra ("Jak to bude dlouho trvat? Týdny?" - "Možná." - "Měsíce?" - "Snad ne."). Stejně absurdně vyhlížejí nejkontrastnější situace jako divoká party plná alkoholu a drog na dánské ambasádě, kde Clayovi k jeho překvapení projde představení se jako "Søren Kierkegaard z Kodaně".
V dalším plánu je za filmem i kritika globalizace. Outsourcing a licencování technologií do méně vyspělých částí světa vede jednoduše k tomu, že domácí dělníci ztrácejí práci, jako se to stalo s předchozí Clayovou společností. V zahraničí si použité technologie či know-how osvojí, nabídnou ho levněji - a domácí firma prohraje třeba i tolik významné výběrové řízení. Tykwer jasně naznačuje, že něco takového asi v pořádku není a že největší přínos prolínajících se světů jsou spíše zlepšující se lidské mezirasové vztahy než cokoli jiného.
Růže z Arábie
Druhá polovina filmu pak opouští rovinu třecích ploch odlišných zvyklostí a soustředí se spíš na Clayovu multietnickou romanci, která mu znovu vrátí radost do života. Poté, co mu saúdská lékařka Zahra z těla odstraní všechny potíže (symbolicky skryty v nezhoubném lipomu) fyzicky i psychicky, může se Alan stát novým člověkem. Ano, závěr Hologramu pro krále je jako vystřižený z červené knihovny, ale co na tom, pokud to funguje? A chemie mezi Hanksem a Choudhuryovou účinkuje bezchybně. Tvrdit, že Tom Hanks se s nějakou rolí vypořádal skvěle, je jako nošení dříví do lesa, jeden z nejlepších herců planety současnosti by skvěle zahrál asi cokoli. A ostatní mu sekundují - charismatická a výrazná londýnská rodačka s indiánskými kořeny Sarita Choudhuryová je jako překážky v podobě tradic zdolávající Zahra skvělá, pochválit si zaslouží i sympatický a málo známý Alexander Black.
Za pozornost rovněž stojí i vizuál. Exotické prostředí Saúdské Arábie (byť snímek z velké části vznikl v Maroku a Egyptě a do Saúdskoarabského království se filmaři podívali jen při natáčení v Rijádu) je natočeno excelentně. Všudypřítomný písek při sledování skoro drhne mezi zuby, jak moc je kamera přesvědčivá. K tomu přidejte i povedený soundtrack a ve výsledku máte film, který svým vyzněním sice nakonec nic tak moc závažného nesděluje, ale hrozně dobře se na něj dívá.
Proč ne?
Možná je Hologram pro krále jenom lehce komediální romantický příběh a nic víc, možná je kritika kapitalismu až příliš zastrčená pod nánosy písku. Nevadí to. Sice Tykwer na únorovém ceremoniálu moc s Oscary počítat nemůže, ale hlavní poselství filmu, tedy že láska zboří všechny bariéry, včetně rasových, kulturních i vystavěných z tradic, je natolik důležité, že stojí i za milionté první opakování. A v současné zimě, která venku panuje, nebude vůbec marné se ohřát u rozpálené pouště.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.