Filmový šarmér
Hugo Haas: ženy mu jen těžko odolaly, a on to věděl

Hugo Haas byl jednou z největších hvězd české meziválečné kinematografie a jeho mile humorné polohy časem vystřídaly vážnější dramatické role. V nich se později prosadil i v Hollywoodu, když ho kvůli židovskému původu vyhodili z Národního divadla. V sobotu uplyne půl století od jeho úmrtí.

Nad jeho čtveráckým úsměvem vzdychalo mnoho ondulovaných slečen první republiky. Miláček prvorepublikových salonů, "roztomilý člověk" Haas okouzloval vtipným nadhledem a sebeironií. Na plátně stvořil svůj vlastní originální styl. "Byl prostředníkem výborné zábavy a dobráckého výsměchu zatuchlému maloměšťáctví," řekla o něm Olga Scheinpflugová.

Vysoký, černovlasý a černooký, s laskavým výrazem, hrával tatíky i milovníky, inteligenty i ušlechtilé boháče. Ve filmech bral na sebe spoustu vnějších podob a účesů, vousy i oblečením měnil vzhled. Dialogy si upravoval, přidával k nim vlastní promluvy a postavu modeloval podle svého.

Jeho nejmilejším místem byly kavárny a bary. Chodil tam ráno, dopoledne i večer. Byl typicky městským člověkem. Když se mu při jednom venkovském natáčení udělalo nevolno, prohlásil: "To nic není, to je tím vzduchem. Foukněte na mě kouř z cigarety!"

Celkem natočil víc než 70 celovečerních filmů, asi dvě desítky také napsal a režíroval. Stál u zrodu zvukového filmu a rozvinul žánr společenských situačních komedií.

Vyhazov z Národního divadla v roce 1939 nesl velmi těžce. A později v Hollywoodu se mu podle jeho ženy Bibi "hrozně stýskalo po domově. V Americe byl úspěšný, ale když se dozvěděl, že v koncentráku zahynul jeho tatínek i bratr Pavel, dostal astma a už nemohl hrát. Už se jenom toužil vrátit".

Jeho otec Zikmund Haas míval obchod s obuví. V převážně německém Brně se Hugo narodil 18. února 1901 mamince Olze, rozené Epsteinové, původem z Ruska. Po brněnské konzervatoři měl být operním pěvcem, herecký talent jej ale přivedl do činohry.

V Praze zaujal už v Divadle Na Vinohradech a později exceloval v Národním. Jeho Lužin z Dostojevského Zločinu a trestu, gubernátor z Běsů nebo kníže Stodoran z Jiráskova Markýze Gera vyvolaly nejednou potlesk na otevřené scéně.

Na filmové plátno vstoupil triumfálně v roce 1931 v roli pana Načeradce ze zfilmovaného románu Karla Poláčka filmu Muži v offsidu. Film se stal nejnavštěvovanějším snímkem své doby, z Haase byla rázem hvězda a všichni ho chtěli. Začal spolupracovat na scénářích a režírovat. V tandemu s Martinem Fričem vymysleli veseloherní libreto Život je pes, kde se po jeho boku objevila Adina Mandlová.

Spolu vytvořili na deset filmových dvojic - Mazlíček, Nezlobte dědečka, Ať žije nebožtík, Velbloud uchem jehly, Švadlenka, Mravnost nade vše nebo Děvčata, nedejte se. Některé Haas i režíroval.

S Mandlovou i žil a po ní se v jeho bytě vystřídala celá řada krásných žen. Haasovi ženy jen těžko odolaly, a on to dobře věděl. Natáčel i s Lídou Baarovou. "Baarová má oči mandlové, Mandlová zase barové," pronesl údajně jednou.

A potom přišla Bibi. Dcera posledního carského velvyslance ve Švýcarsku Marie Bibikoffová Haase okouzlila inteligencí, osobitostí, smyslem pro humor a nekomplikovanou povahou. A už spolu zůstali.

Emigrace po okupaci

Vrcholným dílem Haase se stalo protiválečné podobenství Bílá nemoc. Filmovou verzi této aktuální hry Karla Čapka si sám scenáristicky upravil a sám sebe obsadil do role doktora Galéna.

V Národním divadle hrál v té době konzula Busmana v Čapkově další hře RUR. A pak mu přišel dopis: "Jelikož jste ve svých dokumentech přiznal svůj židovský původ, jste propuštěn s okamžitou platností."

S Bibi emigrovali dva týdny po německé okupaci. Získat práci v Hollywoodu nebylo snadné, ale Haasovi se to podařilo. Natočil tu přes 30 filmů, nejvýznamnějším je drama Hlídač č. 47 (Pickup) podle námětu Josefa Kopty z roku 1951, které Haas i režíroval. Obdivné dopisy mu psal i mladý Marlon Brando.

Přes všechny úspěchy ale v USA šťastný nebyl. V roce 1961 odjeli s Bibi do Říma, potom do Vídně. O dva roky později ho Národní divadlo oficiálně pozvalo na oslavy svého založení. To bylo naposledy, co se podíval domů. Zemřel 1. prosince 1968 ve Vídni, je pohřben na židovském hřbitově v Brně.