Izraelský režisér Riklis: Jsem ve spojení i s arabským publikem

Kultura
21. 3. 2015 15:00
Eran Riklis, mezinárodně uznávaný režisér.
Eran Riklis, mezinárodně uznávaný režisér.

Svůj nejnovější snímek Tančící Arabové, aktuálně nominovaný na čtyři výroční ceny izraelské filmové akademie, představil v sobotu na pražském Febiofestu mezinárodně uznávaný režisér Eran Riklis. První snímky izraelského filmaře byly v 90. letech uvedeny v programu Berlinale i festivalu v Benátkách.

Ve filmu Tančící Arabové vypráví příběh palestinského mladíka vyrůstajícího v židovském prostředí. Stvrdil v něm svou pověst citlivého pozorovatele schopného poutavě a srozumitelně vykreslit výzvy nestabilního regionu publiku po celém světě. Řekl, že pokládá za závazek předkládat závažná témata, ale nikoli pouze kázáním o politice, nýbrž dynamickým a empatickým vyprávěním.

"Už je jakýmsi klišé, že Židé tolik trpěli, že mohou přežít jen díky humoru. Já jsem na to vsadil - myslím, že musíme být trochu optimisté. Humor mi pomáhá komunikovat s diváky, když chci zobrazit některá závažná politická témata. Navíc si myslím, že je dobré lidi rozesmát," řekl Riklis po projekci na tiskové konferenci. Díky facebooku je prý ve spojení i s arabským publikem - a také jeho reakce prý byla dobrá.

Tato metoda podle něj funguje v Izraeli, ale vlastně všude. "Například na začátku filmu Tančící Arabové se na začátku diváci smějí, pak už se jen usmívají, než příběh přejde do vážnější části," dodal. Jde trochu o židovský přístup, ale i tak trochu italský, neboť Italové podle něj dokážou v jeden den absolvovat pohřeb i svatbu, charakterizoval to.

Festival uvádí v rámci jeho pocty ještě filmy Syrská nevěsta, oceněný diváckou cenou v Locarnu, Citronový sad, který obdobné ocenění získal na Berlinale, a tragikomedii Personalista.

Riklis prožil část dětství ve Spojených státech a v Brazílii, kde pracoval jeho otec, krom jiného i nadšený amatérský filmař. Třebaže na vyrůstajícího mladíka americká kultura silně zapůsobila, po návratu do Izraele se záhy identifikoval s novým prostředím a jeho specifiky. Po skončení vojenské služby začal studovat v Tel Avivu. V polovině 70. let přesídlil na prestižní britskou National Film and Television School, kterou úspěšně absolvoval.

Od počátku 90. let pronikala Riklisova tvorba na mezinárodní přehlídky; kupříkladu drama Cup Final bylo v roce 1993 uvedeno v rámci Berlinale i na benátském filmovém festivalu. Počínaje komerčně úspěšným filmem Zohar (1993) si udržuje stabilní přízeň izraelské filmové akademie. Mezinárodní průlom pro něj znamenalo v roce 2004 uvedení dramatu Syrská nevěsta, ve kterém tragikomicky nahlížel na byrokratické obtíže svatebčanů v oblasti izraelsko-syrské hranice na Golanských výšinách. Film Citronový sad z roku 2008 vnímavě a s jemným nádechem mystiky pojednával o zoufalém úsilí palestinské vdovy zabránit pokácení jejího citroníku, o což se snaží nový soused - izraelský ministr obrany.

Jeho dalším filmem má být thriller odehrávající se v Paříži o lásce mezi novinářkou a agentem špionážní izraelské organizace Mossad.

Autor: ČTK Foto: ČTK , CHROMORANGE / Sylvio Schwanitz

Další čtení

Soutěž o vstupenky na koncert Lionel Richie

Kultura
1. 7. 2025

V Ostravě dnes začíná festival taneční hudby Beats for Love

Kultura
2. 7. 2025

Jakub Hrůša bude od podzimu 2028 novým šéfdirigentem České filharmonie

Kultura
30. 6. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ