Agent Maj
Jak se točil polský Bond aneb Marseille v Bulharsku

Seriál o "polském" Bondovi měl být hlavním tahákem polské televize, dobrodružnou verzí socialistické propagandy úspěchů s hrdinou svobodně cestujícím po světě. To poslední samozřejmě bylo mimo dosah průměrného občana lidového Polska, napsal list Gazeta Wyborcza o seriálu Życie na gorąco (volně přeloženo Žít naplno) z roku 1978, který měl zopakovat úspěch seriálu S nasazením života za pomoci "bondovského" příběhu, ve kterém rozvědčíka kapitána Klosse vystřídal redaktor Maj.

Maj je polský novinář na stopě mezinárodní organizaci nacistických zločinců, specializované na politické vraždy, sabotáže, obchod se zbraněmi a drogami. Maj je světoběžník, spolupracuje s OSN a píše do západních listů.

Seriál byl gigantický podnik: natáčel se čtyři sta dnů, zahrálo si v něm pět set herců. Točilo se v jedenácti zemích. Problém byl, že se vyráběl "úsporně", protože chyběly dolary. A tak Bulharsko zastoupilo Řecko, Francii i Ameriku, Maďarsko zahrálo Rakousko, východní Německo bylo západním Německem i Švýcarskem a Krym nahradil Jižní Ameriku.

Na Západě se natočila jen špetka záběrů, a to ve stylu: příjezd k západnímu hotelu natočený z nitra auta, pak střih a už jsme uvnitř hotelu kdesi v Polsku. Italské Bolzano bylo ve skutečnosti Kowary, záběry Marseille se točily v bulharském Balčiku. Varšavský Novotel nahradil italský hotel i s italskou poštovní schránkou, do které skuteční Italové, hoteloví hosté, házeli dopisy. Vojenské letiště v Skierniewicích se přeměnilo v africké letiště. Ve varšavských podchodech vznikly repliky mnichovských obchodů. Západní telefony si produkce seriálu půjčovala z velvyslanectví a z kanceláří zahraničních firem.

"Dokumentární záběry jsme pořídili na Západě za dva týdny. Jelo nás šest v mikrobusu, dieta byla 10 dolarů na den... Nesměli jsme používat stativ, ale natáčet z ruky se smělo," zavzpomínal Bogdan Sölle. "Při točení ve Vídni kdosi ohlásil: 'O ulici dál mají laciné hodinky!'. Než jsem se otočil, zůstal jsem s kamerou sám. I režisér zmizel," dodal kameraman Krzysztof Wawrzyniak.

Ve Slezsku vznikla napodobenina hraničního přechodu mezi západním Německem a Švýcarskem. "Náhle přijel vůz a zabrzdil před dekorací. Řidič nechápal, co se děje. Otočil se a prchl," zavzpomínal scénograf Sölle. "Na berlínském letišti Schönefeld jsme vyrobili mnichovské letiště. Přistál východoněmecký letoun a cestující uviděli nápisy München. Ti se tvářili!"

V Jaltě se točilo na terase hotelu, kde se během jaltské konference rozhodlo o osudu Polska. "Rusové nám prozradili, kdo z nich je z KGB: na pláži stál stranou. Do hotelu jsme Rusy nesměli zvát a obsluha je hned rozpoznala, protože byli hůř oblečeni. Shodili jsme jim naše džíny z balkonu. Ale když jsme se bavili na pokoji, tak tam musel být odposlech, protože vzápětí k nám vpadla recepční s policistou," řekl Wawrzyniak.

Obsazení rolí budilo hodně emocí. Kritik Czeslaw Dondzillo o představiteli hlavní postavy napsal, že "pro roli Maje mu chyběly předpoklady, protože byl hezký jako andílek". "Byl trošku při těle a s přeskakováním plotů měl potíž," připustil Wawrzyniak.

Seriál kritika strhala. Recenzenti soupeřili v jízlivostech. Zejména jim vadilo, jak děj neladil se socialistickou realitou. "Sledujeme, jak redaktor Maj na služební cestě zve cizinky na obědy a večeře, a třeseme se napětím, zda se po předložení účtu nezhroutí," psal kritik.

Další si všiml, že bondovky se točí s nadhledem, zatímco Majovy příhody smrtelně vážně - a vypadají jako špatný vtip. Jerzy Urban, později vládní mluvčí, si utahoval, že nelze pochopit šest milionů válečných obětí, když "každý Polák, i obtloustlý redaktor, s nacisty zatočí".

Seriál byl slepencem hospodských historek, ale nikdo nic víc nechtěl. "Na Maje se nevztahovaly pasové, devizové, ani zbrojní předpisy. Vše dokázal, vše vyřešil. Jen jediné jako novinář neuměl - psát," vystihl filmový kritik Aleksander Ledóchowski. Jenže si také všiml, že na seriál sice všichni nadávali, ale současně i zírali. Lidé tolik toužili po Západu, že je fascinovala i náhražka.