Jan <span>Švankmajer slaví</span> narozeniny

Jan Švankmajer platí za hranicemi našeho státu za jednu z největších uměleckých autorit, která je spojovaná s dnešní českou kulturou. Analýza jeho filmů je běžnou součástí kurzů animace na zahraničních uměleckých školách a Švankmajerovy filmy můžete klidně sofistikovaně rozebírat s umělci z celého světa.

ČTĚTE TAKÉ: Laterna magika slavila půlstoletí. Budoucnost je nejistá

"Mojí snahou je co nejautentičtěji a nejdůsledněji ze sebe vypudit démony, které mě sužují. Jde o proces osvobozování," říká o své tvorbě Jan Švankmajer, kterému je dnes právě 75 let. Patří k aktivním stoupencům surrealismu, který se podle něj "pokouší vrátit tvorbě magický rozměr". "Surrealismus se vrací k základním otázkám po smyslu svobody, lásky či poezie. Není to jen umělecký směr. Je to postoj ke světu a k životu," říká Švankmajer.

Pražský rodák Švankmajer studoval v letech 1954 až 1958 scénografii a loutkovou režii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění, dva roky vedl skupinu Divadla masek v divadle Semafor a působil i v Laterně magice. Debutoval snímkem Poslední trik pana Schwarzewaldea a pana Edgara v roce 1964.

S nastupující normalizací ale nemohl několik let točit vůbec, poté nepravidelně, některé jeho filmy (Byt, Zahrada) skončily v trezoru, jiné zmrzačily "vysvětlující" zásahy. Živil se jako trikař a výtvarník na Barrandově, spolupracoval na filmech jako Adéla ještě nevečeřela, Tři veteráni či Tajemství hradu v Karpatech. Na začátku 70. let se společně se svou ženou Evou také stal členem surrealistické skupiny, která se znovu formovala kolem básníka Vratislava Effenbergera.

ČTĚTE TAKÉ: Oceněný Švankmajer: Ceny mají smysl po sto letech

Mezinárodně jej proslavily Možnosti dialogu (1982), které ale byly v normalizačním Československu označeny za exemplární příklad toho, jak nemá vypadat socialistický film. Následoval další zákaz práce. A pak hned celosvětový úspěch se snímkem Něco z Alenky (1987). Velký úspěch měl jeho filozofický snímek Lekce Faust či jeho nejvíce surrealistický film Spiklenci slasti. Pak následoval Otesánek a v roce 2005 "filozofický horor" Šílení. "Tento film je alegorií dneška. A blázinec je jeho výstižnou kulisou," prohlásil o Šílení jeho tvůrce.

ČTĚTE TAKÉ: Letní filmová škola letos zredukovala počet hostů

Za svou tvorbu byl mnohokrát oceněn. Už v 60. letech například získal třikrát cenu Trilobit, počtvrté ji získal v roce 1994. O rok později převzal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu a letos dostal na MFF v Karlových Varech Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.

Foto: archiv ČT, archiv Tyden