Španělský režisér Pedro Almodóvar je již dlouhé roky známý jako jeden z nejvýraznějších evropských tvůrců současnosti, bývá srovnáván třeba i s Woodym Allenem. To je samozřejmě přílišně nadsazeno, ale vedle několika dalších podobností jedno společné mají: jejich nový film vždycky zaujme festivalové publikum. A mnohdy možná víc než to masové.
Jinak tomu nebylo ani letos, kdy oba tvůrci představili své horké novinky. Woody Allen svým Café Society (do regulérní kinodistribuce zamíří v září) otevřel květnový festival v Cannes a třeba ten karlovarský v červenci naopak uzavřel, Almodóvarovu Julietu v Karlových Varech uvedly obě představitelky hlavní role Emma Suárez a Adriana Ugarte a v Cannes vybojovala nominaci na Zlatou palmu pro svého režiséra. Také přijetí obou filmů bylo příznivé - i když se dá očekávat, že mimo festivalovou atmosféru asi už o takový zázrak nepůjde.
Almodóvarův pokus o návrat
Rodák z Calzady de Calatrava v centrálním Španělsku dosáhl svých největších úspěchů už před více než deseti lety. Sice pilně natáčí od 70. let a na svět přivedl několik opravdu zajímavých filmů (Matador, Spoutej mě! nebo Vysoké podpatky), celosvětové proslulosti dosáhl až s filmy Vše o mé matce a Mluv s ní, za něž si právem odnesl Oscara, Zlatou palmu, cenu BAFTA a další ocenění. Dalšími dvěma snímky se pokoušel udržet si laťku, jakkoli takové úspěchy už nezaznamenal (a to šlo o Špatnou výchovu a především výborný Volver), ale od té doby - a to mluvíme o roce 2006 - úroveň Almodóvarovy tvorby klesá. Rozervaná objetí, Kůže, kterou nosím a hlavně předposlední Rozkoš v oblacích jsou tragickým dokladem úpadku vynikajícího tvůrce. A letošní Julieta pád možná přibrzdila, ale určitě nezastavila.
Hlavní hrdinka filmu Julieta se chystá spolu se svým přítelem odstěhovat z Madridu do Portugalska, když potká dávnou kamarádku své dcery Antíi, kterou dvanáct let neviděla. Dozví se od ní, že Antía, která před lety beze slova rozloučení odešla z domova, žije, má děti a nedávno se se svou kamarádkou viděla. Zkoprnělá Julieta radikálně mění své plány a nikam se nestěhuje, co kdyby se její dcera náhodo vrátila. Po letech, kdy se po smrti manžela Xoana a zmizení dcery léčila z depresí, je najednou opět rozhozená - a tak píše své dceři dopis, kde jí líčí vlastně celý život, počínaje prvním setkáním s budoucím manželem.
Příliš mnoho náhod
Ve svém dalším psychologickém melodramatu o emocionálních zkouškách jedné ženy vypráví Almodóvar příběh jedné ženy v rozpětí více než třiceti let, a proto Julietu představují hned dvě herečky: Emma Suárez je Julieta starší, v přítomnosti, kdežto Andrea Ugarte je Julietou vzpomínek, v rozpětí zhruba mezi 20. a 40. rokem jejího života. "Bylo to riziko," připustil k obsazení jedné role dvěma herečkami režisér, ale hned to vysvětlil: "Nejsem příznivcem toho, aby táž herečka hrála všechna věková období stejné postavy, která ve filmu zestárne o více než dvacet let."
Problémem filmu však je, že se divák hodně brzy po začátku přestane soustředit na složitě komponovaný příběh se spoustou retrospektivních odboček, protože ten ani nestojí v centru režisérovy pozornosti. Pro Almodóvara jsou klíčové emoce, které těžce zkoušená žena prožívá. Obě herečky se svého úkolu zhostily na výbornou, ale sledovat to prakticky po celých 99 minut stopáže je už trošku otrava. Nemluvě o tom, že režisér možná ani nevěděl, jak neuvěřitelný a nevěrohodný příběh splétá, a tak nejrůznější zápletky vyšperkoval neuvěřitelnými náhodami, které o 180 stupňů otočí postavám život, a nijak nedbal na to, jak moc nereálně působí. Chvílemi si divák může připadat, jako když sleduje první řadu Pojišťovny štěstí - kolik tragédií tehdy potkalo několik málo hrdinů, bylo neuvěřitelné. A Julieta bohužel sklouzla podobným směrem.
Je otázkou, na kolik Almodóvarův pokus zachránit si reputaci vyšel. Po hodně nepovedené Rozkoši v oblacích je Julieta určitě lepší. Ale v kinech tohle melodrama můžete klidně přehlédnout. Což zamrzí, když si uvědomíme, jak skvělým tvůrcem Almodóvar býval.
