Ta fotografie je docela známá. Režisér Miloš Forman je na ní před sochou Oscara v nadživotní velikosti se svými dvěma prvorozenými syny, dvojčaty Petrem a Matějem. Všichni jsou ve smokingu, kluci mají vedle motýlků pod krkem i ozdobné fiží. Pažemi je objímá, v pravici drží navíc tu pravou sošku, kterou mu americká Akademie filmového umění a věd udělila za režii filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. Snímek vznikl na recepci po udílení Oscarů. Ve středu 30. března uplyne od tohoto okamžiku 40 let.
"Moc si z toho večera nepamatuji! Svět se na mě řítil ze všech stran. V zákulisí se na mě vrhli novináři, fotografové, bouchalo šampaňské, všichni mě líbali, gratulovali a mí dva ospalí kluci byli pořád se mnou," prozradil po letech Forman spoluautorovi své autobiografie Janu Novákovi.
Okamžik, kdy jeho Přelet nad kukaččím hnízdem proměnil pět z devíti nominací v prestižní ceny, Forman přirovnal k tomu, jako když se nad nimi roztrhne pytel štěstí. Přitom první čtyři nominace vyšly naprázdno, jeho synci se vedle něj na sedačkách tvářili zaraženě a on si uvědomil, že pokud nic nevyhrají, nikdy nepochopí, proč je navlékl do těch nepohodlných šatů a tahal je s sebou. Ke všemu tvrdě usnuli. Vzbudil je, až když si Bo Goldman a Larry Hauben šli pro Oscara za nejlepší scénář. Pak Louise Fletcherová dostala sošku za nejlepší ženský herecký výkon a Jack Nicholson další za nejlepší mužskou roli.
"Křičeli jsme a tleskali s kluky jako diví. Když přečetli moje jméno, byl jsem už dočista grogy. Vyběhl jsem na pódium, vzal do ruky tu malou sošku a odříkal řeč, kterou jsem si připravil. Všechno mi ale splývalo v šílený guláš pocitů a dojmů," přiznal v autobiografii Forman, pro něhož se tento snímek stal prvním mezinárodním úspěchem v kariéře. V roce 1976 byl jeho snímek oceněn ve všech hlavních kategoriích. Oscara za nejlepší film totiž převzal herec Michael Douglas, jemuž je postoupil po 13 letech držení jeho otec Kirk, a udělal tak z něj úspěšného producenta.
"Dosáhl jsem vrcholu své profese. Byl jsem v Hollywoodu, byl jsem v Americe... Nevěděl jsem, na co myslet dřív: na rozzářené úsměvy nejkrásnějších žen světa, na peníze, na všechny ty dveře, které se přede mnou teď rázem otevíraly...? Oslněn světly jsem tak rozeznával v hledišti dva malé kluky, kteří tleskali a zářili štěstím," dodal.
Jeho synové Petr a o pět minut starší Matěj si už dnes moc z toho nepamatují. "Nám bylo tehdy asi dvanáct let. Pamatujeme si hlavně bazény v hotelích a herny a skejtování a velký auta a horko. Ale i to, jak nás táta vzal na Spielbergovy Čelisti, po kterých už jsme zase do těch bazénů nechtěli," řekl Petr Forman. A z předávacího ceremoniálu si nepamatují vůbec nic. "Ještě tak možná, jak jsme si šli den před tím půjčit smoking," dodal.
Jejich táta je tehdy naposled viděl ještě doma jako prvňáčky. Po letech, kdy je pozval do Ameriky, je hodlal ohromit, a tak je z letiště odvezl tou největší limuzínou. Kluci však prý na ni sotva koukli a rozvalili se na sedadlech, jako by tak jezdili celý život do školy. Nejvíc je překvapilo, že v Americe "ženský říděj auta". A on si uvědomil, z jak obrovské dálky za ním přijeli.
Podle Formana nebyly první recenze Přeletu nad kukaččím hnízdem pět měsíců před předáváním Oscarů nijak nadšené. Distributor byl po prvním týdnu docela spokojen, United Artists prorokovaly, že film by mohl vydělat 15 milionů dolarů, což by představovalo tak tři miliony čistého zisku (psal se rok 1976). Po dvou týdnech se výtěžek odhadoval na 20 a po dalším týdnu promítání 30 milionů dolarů - a zavládlo mírné delirium. Nakonec vydělal jen v Americe 140 milionů, s tržbami ve světě přinesl dvojnásobek.
Devět let poté přebíral Miloš Forman Oscara znovu, když jeho Amadeus proměnil dokonce osm ze 13 nominací a stal se tak jedním z nejúspěšnějších titulů světové kinematografie.
