Filmová verze románu ...a bude hůř naznačuje, co je potřeba k tomu, aby podle slavné knihy vznikl také dobrý film.
Ukazuje se, že ona metoda je podobná i u jiných povedených adaptací, ať jde o thrillery Alfreda Hitchcocka či žánrově i tematicky příbuznější Trainspotting. Neboli klíčové je porozumět náladě a převládajícímu pocitu z knihy a pak to vše přenést na plátno a předat třeba ve formě, která bude mít obsahově s předlohou společný jen zlomek.
Režisér Petr Nikolaev se musel potýkat s tím, s čím se předtím popasoval jeho britský kolega Danny Boyle v případě Welshova Trainspottingu: valivým textem rozdrobeným do epizod, který nemá jasnou zápletku a který staví na (ve své době nepochybně šokujícím) jazykově i obsahově autentickém líčení života rebelující mládeže. Příběh Olina je do značné míry příběhem spisovatele Jana Pelce: jakmile Pelc nejzajímavější část svého života dovyprávěl, jako by neměl co říci dál; jeho následné knihy se krčí ve stínu prvotiny.
Autentičnost v obsahu i formě byla tedy klíčová i pro filmovou verzi - a Nikolaev s kameramanem Divišem Markem se i proto v éře digitálních médií vrátili ke stařičkému šestnáctimilimetrovému černobílému formátu. Vzniká dojem, jako bychom se dívali na autentické záznamy koncertů, happeningů i obyčejných hospodských pijatyk „mániček" neboli rebelujících mladých, kteří se stylem života i vizáží radikálně vydělovali ze socialistické normy - a často za to tvrdě pykali v kriminálech, na policejních služebnách či alespoň v diagnostických či psychiatrických ústavech. Nikolaev si z knihy vybral epizody z prostřední části Děti ráje: a sleduje komunitu, která po svém a v českých normalizačních podmínkách napodobuje americké hippies. Kombinuje herce i neherce, vybírá si neobvyklé typy, kterým nechává dost prostoru k improvizaci. Spoléhá spíše na dojem a na atmosféru. Mladší generace, které nezažily dobu a nečetly knihu, asi nebudou některé pasáže „stíhat", protože Nikolaev nevysvětluje, proč byla za socialismu nezaměstnanost trestná a jak se máničky dostaly do blízkosti kriminálníků, nechá děj běžet velmi rychle. Některé zkratky a dějové skoky jsou sice obtížně srozumitelné i pro čtenáře knihy, výsledný dojem je přesto nanejvýš přesvědčivý: kdo ty časy pamatuje, zavzpomíná, jak to bylo dobrodružné a divoké, kdo ne, bude je vnímat jako drsně romantické. Když se to spojí s projekcí v hospodě, skoro to nemá chybu.
