Ve čtvrtek byl v Praze oficiálně zahájen 26. ročník mezinárodního filmového festivalu Febiofest. Festival zahájil snímek s Robertem Redfordem - Gentleman s pistolí, první den ale nabídl také řadu jiných zajímavých filmů. Redakce TÝDEN.CZ navštívila tři snímky: Řezná hlava, Osmá třída a Motýli. Čím nás zaujaly?
Řezná hlava
Precizně natočený debut režiséra Rasmuse Klostera Broa nebude pro klaustrofobiky snadnou podívanou. Reportérka Rie se vydává do podzemí Kodaně, kde se snaží zachytit pozoruhodné lidské příběhy dělníků, kteří se do dánské metropole sjíždějí z různých koutů Evropy, aby za dobrou finanční odměnu postavili metro.
Všechno se zprvu tváří jako zajímavý náhled do prostředí, které normální člověk nenavštíví. V momentě, kdy se však kvůli úniku CO2 spustí alarm, začne boj o holé přežití a rozhodně to není pěkná podívaná...
Režisér dokonale využívá stísněného prostředí, které už je za normálních podmínek znepokojující, ve stavu nouze se však stává až hororovým místem. Filmu se zároveň skvěle daří kombinovat dramatickou stránku plynoucí z katastrofické nehody s vykreslováním lidské psychiky, která v Rie a dalších dvou dělnících odhalí to pravé, nefalšované já. Chování postav působí autenticky a je zcela přirozené, zejména u hlavní herečky. Řezná hlava není příjemným filmem, v rámci svého hororově-katastrofického žánru s výrazným psychologickým přesahem jde však o velmi kvalitní práci.
Snímek se bude na Febiofestu promítat ještě 28. a 29. března.
Osmá třída
Loňský rok získaly velké ohlasy malé filmy s příběhy mladých hrdinů, kteří jsou nějakým způsobem specifičtí a vybočují z řad svých vrstevníků. Lady Bird a Dej mi své jméno to dotáhly až na nominace na Oscara, velmi zdařilým snímkem ale byla také Osmá třída, již Febiofest zařadil do svého programu.
Čtrnáctiletá Kayla je tichou, ostýchavou studentkou, která natáčí na YouTube svá videa, v nichž mluví o tom, jak by měli ostatní být trochu sebevědomí, překonávat společensky úzkostlivé situace, nebát se vyjádřit a bavit se s ostatními, byť je to pro ně psychicky nesmírně náročné. Videa však nikdo nesleduje, jsou spíše návodem pro ni samotnou, a i když se jimi snaží řídit, většinou to nedopadne nejlépe.
Hlavní herečka Elsie Fisherová podává jako chytrá introvertka věrohodný výkon. Ve světě instagramu (facebook už dnes přece nikdo nepoužívá) se marně snaží najít kamarády a lehké to nemá ani doma. Bydlí jen s otcem (Josh Hamilton), který se snaží svou dceru pochopit a pomoci jí, jak nejvíce to jde, většinu jeho snah však Kayla odpálkuje. Ať se snaží sebevíc. Všudypřítomná snaha překonat svůj strach a kamera silně se soustředící na pocity hlavní hrdinky nabízí opravdu uvěřitelný, utrápený pohled do světa mladistvých, kteří v dnešní nekompromisní digitální době nejsou dostatečně "cool".
Snímek se bude na Febiofestu promítat ještě 22. a 23. března.
Motýli
Turecký snímek, jenž v minulém roce vyhrál na festivalu Sundance Velkou cenu poroty, nezaujme ani tak názvem, jako spíše trailerem. Už jen scéna vybuchujících slepic naznačuje, že půjde o specifickou komedii. Avšak pozor, Motýli sice přilétají s opravdu povedenými, dobře časovanými dávkami černého humoru, stejně jako komedií jsou ale i skličujícím rodinným dramatem.
Zejména v úvodu sází režisér Tolga Karaçelik právě na humor, když představuje tři sourozence: astronauta, který nikdy neletěl do vesmíru, učitelku, jež je ze svých dětí otrávená, a neúspěšného herce, který místo hraní jen dabuje... kočky. Po několika letech se všichni sejdou a na žádost jejich otce, s nímž se třicet let neviděli, se ho vydávají navštívit do jedné neobyčejné turecké vesnice.
První hodina se nese v duchu zábavné road movie, zároveň ale postupně chystá půdu pro dramatičtější, nicméně příliš zdlouhavou druhou polovinu. Téma zapomínání a vzpomínání na bolestné dětství a rozkladu rodiny, která nikdy vlastně neexistovala, umějí Motýli díky sympatickému triu herců prodat. Poměrně originální, místy hodně uřvaná černohumorná tragikomedie, která i přes delší stopáž rozhodně pobaví.
Snímek se bude na Febiofestu promítat ještě 23. a 24. března.
