Německý herec švýcarského původu Emil Jannings, který zemřel 2. ledna 1950 v rakouském Stroblu v 65 letech, byl v roce 1929 prvním hercem, který získal Oscara. Protože se Jannings prvního udílení zúčastnit nemohl, cenu za výkony ve filmech Poslední komando a Velké pokání mu předali ještě před slavnostním večerem. Jannings ale také natočil řadu filmů, výrazně podporujících nacistickou ideologii, v roce 1938 dokonce dostal od ministra Josepha Goebbelse ocenění a medaili.
Jannings, vlastním jménem Theodor Friedrich Emil Janenz, se narodil 23. července 1884 v Rorschachu ve Švýcarsku. V 16 letech odešel z domova a dva roky pracoval na oceánském parníku. V 18 letech debutoval v divadle.
V roce 1906 dostal angažmá v Berlínském divadle Maxe Reinhardta, které patřilo mezi nejúspěšnější v Evropě. Ve filmu debutoval v roce 1914. Poté hrál v celé řadě snímků, vesměs německé a italské produkce a převážnou většinu tvoří historická dramata. Ve Faustovi si též zahrál ďábelského Mephista, podílel se také na vlně avantgardního expresionismu, když s Paulem Lenim natočil Kabinet voskových figurín.
V roce 1927 odjel do Holywoodu, kde natočil Poslední komando a Velké pokání, o dva roky později se ale vrátil zpět. S režisérem Josefem von Sternbergem natočil v roce 1930 dramatický film Modrý anděl, ve kterém si zahrál po boku Marlene Dietrichové. V dalších letech hrál ve filmech propagujících nacismus.
Soukromý život Emila Janningse byl divoký a neuspořádaný. Jeho životem prošla spousta žen a byl celkem čtyřikrát byl ženatý, žádné manželství ale nemělo dlouhého trvání.
