RECENZE filmové novinky: Ve stínu stylového retra

Kultura
15. 9. 2012 18:05
Seznamte se: Hakl. Kapitán Hakl.
Seznamte se: Hakl. Kapitán Hakl.

Po letech příprav a měsících odkládání a přepracovávání vstoupila do kin novinka Davida Ondříčka Ve stínu. "Noirová" kriminálka je tuzemskou filmovou událostí podzimu a pro režiséra známého dosud taškařicemi typu Samotáři zároveň překvapivým krokem do vážných vod.

Ve stínu především skvěle vypadá. Odehrává se v dramatickém roce měnové reformy 1953 - a době důsledně přizpůsobuje každý vizuální aspekt od velkých celků po tu nejmenší vlásenku. Jistě, ve větších záběrech se některá prostředí (třeba Negrelliho viadukt) opakují až příliš často, protože v Praze je čím dál těžší najít dnešní dobou nezasažená prostředí, a před kamerou by taky neustále nemusely okázale projíždět tehdejší tramvaje. Jinak se však u nás retro točit nedá a například "refrénový" záběr na kolportéra na Václavském náměstí je dobový všechna čest. A auta, kostýmy, účesy, ustarané tváře pomačkané ještě válkou a už socialismem, to všechno sedí perfektně.

Druhým zásadním vlivem na vzhled Ve stínu měl žánr filmu noir, Ondříčkův oblíbený. Už úvodní scéna je plná pokuřujících mužů v dlouhých pláštích, jejich podmračených tváří, mlčenlivých signálů, tmy a samozřejmě deště. Atmosféru nejasného ohrožení a stahující se smyčky se daří úspěšně držet až téměř do konce.

Ve stínu důsledně rekonstruuje vizuál a atmosféru československých 50. let.Pod efektní slupkou však bohužel není adekvátně bohatý a poutavý děj. Hlavní hrdina, kriminalista Hakl, se pustí do zdánlivě banálního případu loupeže v klenotnictví, aby brzy zjistil, že jde o antisemitskou kampaň, z níž vedou nitky až do nejvyšších kruhů. Autorům však nejde o "obyčejnou" detektivku (to, že v případu něco "smrdí", je jasné od začátku), nýbrž o příběh morální integrity a schopnosti zachovat si rovná záda, a to je ambice, kterou se jim nedaří naplnit. Průběh vyšetřování, masakr na poště, postupné odhalování indicií, to všechno funguje. Ale mlácení diváka po hlavě primitivní symbolikou typu svatého Václava a metaforami přirovnávajícími StB ke krakatici z Dvaceti tisíc mil pod mořem, které čte Hakl svému synkovi, to jsou bohužel postupy bolestně polopatické a školácké.

Běžnému divákovi to vadit nebude: toho plně zaměstnají skvělé herecké výkony v hlavních i vedlejších rolích, ať už jde o Ivana Trojana coby Hakla (byť to Trojanovi i v takto seriózně myšlené postavě jako obvykle ustřeluje do komična), krásnou Soňu Norisovou jako jeho manželku (jen je škoda, že je dabovaná do češtiny), Sebastiana Kocha v roli kriminalistovy zdánlivé Nemesis nebo Davida Taclíka ve skvostně vystižené poloze hochštaplerského estébáckého prasete.

Ve stínu napsali Ondříček se zavedeným scenáristou Markem Epsteinem (Roming, Václav, Ryna, Signál...), hudbu - tentokrát poněkud příliš návodnou - složil režisérův stálý spolupracovník Jan P. Muchow. S Ondříčkem se na produkci vedle Ehuda Bleiberga podílel i další povědomý kolega Kryštof Mucha, který si ve snímku také vystřihl půvabnou a příjemně tlumenou roličku experta přes balistiku. Jejich společné dílo evidentně stálo o to být něčím víc než "jen" kvalitním mainstreamem. To, že jím nakonec zůstalo, je možná jeho největším štěstím.

Autor: Vojtěch RyndaFoto: Falcon

Další čtení

Soutěž o vstupenky na koncert Lionel Richie

Kultura
1. 7. 2025

V Ostravě dnes začíná festival taneční hudby Beats for Love

Kultura
2. 7. 2025

Jakub Hrůša bude od podzimu 2028 novým šéfdirigentem České filharmonie

Kultura
30. 6. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ