Portréty absurdní doby po totalitní vládě Nicolae Ceauseska přináší ve svých snímcích ze současnosti rumunský režisér Nae Caranfil. Jeho filmografie obsahuje i historická témata, například v projektech Sladké nicnedělání z postnapoleonské doby či Nakonec zůstane ticho o začátcích kinematografie. Své filmy režisér osobně představuje na pražském Febiofestu.
"Žijeme v paradoxní situaci. Poslední roky znamenaly triumf pro rumunskou kinematografii. Byla to ale i doba, kdy do kina chodilo nejméně lidí. Opustili je, snímky si stahují doma či koukají na DVD. Zatímco v 90. letech nebyly dobré filmy, teď jsou, ale nikdo na ně nechodí," řekl Caranfil na tiskové konferenci 2. dubna v Praze.
Podle Caranfila je v současné době situace rumunské filmové distribuce tragická. V zemi s 22 miliony lidí existuje pouze 33 kin. "Rumunský filmový zázrak posledních let s tím ostře kontrastuje," dodal filmař, podle kterého má opravdu úspěšný film návštěvnost sto tisíc diváků.
Předskokan nové generace
Od poloviny 90. let má Caranfil na kontě pět celovečerních snímků a pro silnou nastupující generaci rumunské kinematografie je vnímán jako jakýsi předskokan. I když jeho díla vznikají v koprodukci se západní Evropou, především s Francií, zůstává svůj.
"Po revoluci převzali renomovaní režiséři státní filmy a stali se producenty. Mladé tvůrce sháněli doslova na ulici. Mě ale nečekali, a tak jsem jel do Francie. Tam jsem našel fond, který se pro mě na pět let stal jakýmsi andělem strážným. Posuzovali pouze scénář a jeho kvalitu. Pokud byl dobrý, dostal jsem peníze a mohl si rozhodnout, co s nimi," uvedl.
Snímek Nakonec zůstane ticho zavádí diváky do roku 1911. Jeho hrdinou je devatenáctiletý syn slavného herce, toužící natočit v této filmové prehistorii celovečerní rekonstrukci rusko-turecké války z roku 1877, díky níž Rumunsko získalo nezávislost.
Foto: Febiofest
