Rumunský filmový zázrak? Pro 22 milionů lidí celkem 33 kin

Portréty absurdní doby po totalitní vládě Nicolae Ceauseska přináší ve svých snímcích ze současnosti rumunský režisér Nae Caranfil. Jeho filmografie obsahuje i historická témata, například v projektech Sladké nicnedělání z postnapoleonské doby či Nakonec zůstane ticho o začátcích kinematografie. Své filmy režisér osobně představuje na pražském Febiofestu.

"Žijeme v paradoxní situaci. Poslední roky znamenaly triumf pro rumunskou kinematografii. Byla to ale i doba, kdy do kina chodilo nejméně lidí. Opustili je, snímky si stahují doma či koukají na DVD. Zatímco v 90. letech nebyly dobré filmy, teď jsou, ale nikdo na ně nechodí," řekl Caranfil na tiskové konferenci 2. dubna v Praze.

Podle Caranfila je v současné době situace rumunské filmové distribuce tragická. V zemi s 22 miliony lidí existuje pouze 33 kin. "Rumunský filmový zázrak posledních let s tím ostře kontrastuje," dodal filmař, podle kterého má opravdu úspěšný film návštěvnost sto tisíc diváků.

Předskokan nové generace

Od poloviny 90. let má Caranfil na kontě pět celovečerních snímků a pro silnou nastupující generaci rumunské kinematografie je vnímán jako jakýsi předskokan. I když jeho díla vznikají v koprodukci se západní Evropou, především s Francií, zůstává svůj.

"Po revoluci převzali renomovaní režiséři státní filmy a stali se producenty. Mladé tvůrce sháněli doslova na ulici. Mě ale nečekali, a tak jsem jel do Francie. Tam jsem našel fond, který se pro mě na pět let stal jakýmsi andělem strážným. Posuzovali pouze scénář a jeho kvalitu. Pokud byl dobrý, dostal jsem peníze a mohl si rozhodnout, co s nimi," uvedl.

Snímek Nakonec zůstane ticho zavádí diváky do roku 1911. Jeho hrdinou je devatenáctiletý syn slavného herce, toužící natočit v této filmové prehistorii celovečerní rekonstrukci rusko-turecké války z roku 1877, díky níž Rumunsko získalo nezávislost.

Foto: Febiofest