Do ruských kin přichází závěrečný díl filmové ságy známého režiséra Nikity Michalkova Unaveni sluncem. Ohlas v médiích se zdá být ještě horší než po loňském pokusu navázat na původní snímek z roku 1994, za který Michalkov sklízel uznání doma i v cizině. Druhý díl nesl název Unaveni sluncem 2: Odpor, druhý díl druhého dílu se jmenuje Unaveni sluncem 2: Citadela. Do českých kin nepřijde, ale 27. května vychází na DVD.
Za film Unaveni sluncem, natočený v roce 1994 a pojednávající o stalinských represích na konci 30. let minulého století, se Michalkov dočkal i sošky Oscara pro nejlepší zahraniční film. Ale loňské pokračování o německém útoku na Sovětský svaz Unaveni sluncem 2: Odpor vyvolalo hlavně odpor kritiků, pozastavujících se nad znovuobživlými hrdiny původního snímku a roztříštěným dějem. Ani návštěvnost nedostála očekáváním. Nyní, v předvečer dalšího výročí válečného vítězství, do kin přichází pokračování Unaveni sluncem 2: Citadela.
"Je to osm let života filmového štábu, ve kterém pracovalo více než 500 lidí. Nevěřím, že by takové množství lidí mohlo dělat to, co nikdo nepotřebuje," prohlásil sám Michalkov při moskevské premiéře, jakkoli připustil, že předchozí díl nebyl "některými diváky" náležitě oceněn.
Největší rozruch při premiéře však nenadělal sám film, ale zjev či možná "příšerný make-up" stálice ruského popu Ally Pugačovové. Sžíravé kritiky samého snímku zakrátko následovaly.
"Fantasmagorie je bohužel ještě více než v předchozím díle, jakkoli se zdálo, že to je už nemožné," napsal list Vedomosti. Údiv však podle kritika není na místě, protože ve filmu jsou všechny Michalkovovy atributy: fantazie, rozmach, sled nereálných zvratů, nezamýšlená komičnost i naprosté sžití režiséra a herce v jedné osobě s filmovou postavou sesazeného a 
znovu dosazeného velitele divize Kotova, který se hrdinstvím při dobývání německé pevnosti vykupuje z dávných hříchů - a "spolu s ním i celý bezbožný sovětský lid".
Jestli předchozí díl byl "peklem", teď přichází "očistec", kterému k dokonalosti prý chybí jen to, aby tank, na kterém nesmrtelní filmoví hrdinové v závěrečné epizodě vjíždějí do Berlína, byl natřen na růžovo.
"Vítězství nad smyslem," posmívá se v titulku Kommersant tvůrci "unavenému osmiletou dřinou", jakkoli se prý lze radovat z "lehkomyslnosti, s jakou rozplétá všechny uzle beznadějně zamotaného scénáře". Celý film je prý slátanina, jakou by si mohli dovolit leda tak jako léčebnou kúru herci vyždímaní z předchozího náročného díla, a snad i završení vrtochu oživit dávno mrtvé filmové postavy. "Hrdiny doopravdy zabili v roce 1937 a vše další je jen jejich blouznění v předsmrtné agonii," nabídl kritik své rozluštění rozporů mezi jednotlivými díly trilogie.
Patrně nejslavnější ruský filmař, který za více než 30 let natočil dvě desítky filmů, nemá dobré jméno v liberálním tisku i kvůli sporům o své výsady coby šéfa filmové obce a blízkosti k režimu Vladimira Putina. Loni Michalkov zveřejnil i konzervativní politický manifest, vybízející skoncovat s liberální demokracií a vrátit se k pravoslaví a carským tradicím. Většího ohlasu se však nedočkal.
