Venkovský učitel: smutný film o dobrých lidech
13.03.2008 08:02 Původní zpráva
Režisér Bohdan Sláma je vedle Jana Švankmajera patrně jediným kontinuálně tvořícím českým režisérem, který nemusí při natáčení filmů myslet na předpokládanou návštěvnost. S novinkou Venkovský učitel si dál tříbí autorský rukopis.
Na omluvu valné většiny jeho českých kolegů dodejme, že Sláma měl to štěstí, že mu snímek s příznačným názvem (Štěstí, 2005) přinesl vítězství na významném festivalu ve španělském San Sebastianu. Prolomil tak marné snahy české kinematografie, k níž byly západoevropské festivaly do té doby dlouho zcela netečné; naposledy předtím na západ od našich hranic soutěžil (a také vyhrál) Petr Václav s filmem Marian v roce 1996. A festivalové vavříny takového druhu jsou signálem pro evropské koproducenty, že zde je autor, kterého se vyplatí podporovat, protože může být zajímavý i pro mezinárodní publikum, jakkoli to třeba mohou být jen diváci art kin; zisk z jejich návštěvnosti v lidnatějších a solventnějších zemích ostatně může snadno zastínit domácí tržby. Bohdan Sláma si takové výsostné postavení vybudoval a Venkovský učitel je přinejmenším udrží - pokud se nestane zázrak a neuspěje u výběrové komise canneského festivalu. V to doufají čeští producenti i jejich francouzští kolegové ze společnosti Wild Bunch, kteří takto loni do soutěže vyslali jejího pozdějšího vítěze, rumunské drama 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny.
Měkkosrdcatost
Sláma zdánlivě nepostupuje příliš kupředu: stále ho zajímá totéž, obsazuje podobné nebo identické herce (zde opět Pavel Liška v hlavní roli, ve vedlejších Zuzana Krónerová, Cyril Drozda a Marek Daniel), má rád děti a neherce (zde teenager Ladislav Šedivý v jedné ze tří hlavních rolí a několik venkovanů v epizodních výstupech). Natáčí příběhy o nenápadných lidech, jimž přílišná ohleduplnost, poctivost a další dobré vlastnosti (ve Štěstí pro ně zazní souhrnný výraz „měkkosrdcatost") překážejí v tom, aby byli v životě úspěšnější. Míněno je jak profesní či materiální živobytí, tak rodinné, citové a milostné vztahy, o které jde ve Slámových filmech především. Venkovský učitel je v tomto nejpřímočařejší: vypráví o třech lidech, kteří se milují, jenže bohužel řetězově, tudíž láska ani jednoho z nich nemůže dojít naplnění.
Čtenář tohoto textu nyní bude muset volit, zda číst dál - a dozvědět se do značné míry podstatu zápletky. Kdo se nechce nechat připravit o překvapení, nechť se spokojí s doporučením, že film patří k těm v českém kontextu mimořádným a rozhodně se vyplatí na něj jít do kina. Těm ostatním je nutné prozradit hned první tajemství, jehož udržování je podstatou zhruba první třetiny filmu: hlavní hrdina, mladý, původně schopný středoškolský pedagog, který se uchýlil do dobrovolného vyhnanství na venkovskou základku, má potíže se vztahy, protože si nedávno přiznal svou homosexualitu. Diváci se to dozvědí ve stejný okamžik jako hrdinova starosvětská matka, ostatní postavy to zjistí až v poslední vypjaté třetině, kdy se zmíněná sexuální orientace stane příčinou katastrofy. Což je termín míněný v původním aristotelském členění dramatu, protože ve filmu se nikomu nic skutečně tragického nestane, pokud nepočítáme jednu mrtvou babičku (umřela ve spánku) a jedno tele, které nepřežilo porod. Ostatní sice se svými i cizími životy a city občas trochu hazardují, ale ve výsledku nikdy ne natolik, aby se to nedalo napravit, pokud dojde k odpuštění - což je v průběhu děje několikrát opakovaný motiv, režisérem (a také autorem námětu i scénáře) ostatně deklarovaný jako klíčový.
Celý článek přináší nové vydání časopisu Týden.
Foto: Bontonfilm
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.