Věra Chytilová: Bude to po mým

Kultura
13. 3. 2014 12:30
Režisérka Věra Chytilová.
Režisérka Věra Chytilová.

Krátce po svých pětaosmdesátých narozeninách zemřela režisérka Věra Chytilová, klíčová představitelka takzvané československé nové vlny, žena bez kompromisů uměleckých i osobních.

Jejím nejslavnějším filmem jsou Sedmikrásky (1966), výtvarně stylizované podobenství natočené na vrcholu evropských nových vln. Ale ve stínu tohoto snímku - jehož postupy dnes působí paradoxně poněkud vyčpěle - bledne to, co je na díle Chytilové to nejdůležitější. Odvaha zkoušet různé věci, odvaha dělat chyby.

Chytilová si kariéru nejen vydřela, dřela na ní prakticky pořád. Po epizodách s architekturou a modelingem začínala u filmu jako klapka a vypracovala se nahoru. A hledala, zkoušela. Její absolventský film Strop (1961) a středometrážní film Pytel blech (1962) kombinovaly dokumentaristický přístup s hranou akcí a čerpaly z estetiky neorealismu. K boji uměleckému se přidaly i souboje s režimem o tvůrčí svobodu - jako když Chytilová v letech normalizačních zákazů napsala dopis Gustávu Husákovi, v němž prostě požadovala možnost pracovat. Zde je několik možná méně známých orientačních bodů na její cestě.

O něčem jiném (1963)
Celovečerní debut, ve kterém jsou kontrapunkticky propojené osudy ženy v domácnosti a vrcholové gymnastky; obě hledají "něco jiného". Dokumentaristické ladění, autenticita, neokázalá dlouhometrážní salva na úvod kariéry.

Z filmu Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979). Zleva: Michal Nesvadba, Věra Uzelacová a Ladislav Krečmer.Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979)
Hemžení postav na sotva dostavěném panelákovém sídlišti. Lidé se brodí bahnem, hledají si cestičky od autobusových zastávek, zápasí s nedodělávkami... Drsná a trefná satira socialistického způsobu života, pochopitelně ve své době zakazovaná.

Kalamita (1981)
Objev Bolka Polívky pro český film. Hraje mladého muže, který vede donkichotský boj v době morálního rozkladu. Coby strojvůdce vysokohorské lokálky ho prostřednictvím laviny potká i kalamita skutečná, ale kalamitou je hlavně všechno okolo něj.

Vlčí bouda (1986)
Miroslav Macháček a Tomáš Palatý ve filmu Vlčí bouda.Drsný horor z horské chaty, kam na lyžařský kurz odjede skupina problematických mladých lidí. Trojice "instruktorů" je podrobí drsné životní zkoušce... Děsivá, klautrofobická podívaná, ve které stejně jako v Kalamitě teprve ohrožení přiměje aktéry k semknutí se a spolupráci.

Kopytem sem, kopytem tam (1988)
Objev herců Divadla Sklep pro český film. Třicátníci užívající si nevázaného života jsou najednou ohrožení nemocí AIDS, ale dlouhodobě i vlastní nezodpovědností a sebestředností. "Nastavování zrcadla" společnosti je strašné klišé, ale jinými dvěma slovy tvorbu Chytilové neshrnete.

Praha, neklidné srdce Evropy (1984)
Nemělo by se opomínat, že Chytilová byla i vynikající dokumentaristkou. V tomto případě dokázala rutinní zakázku od jakési textilky pozvednout do polohy dokumentární eseje o Praze a jejích dějinách. Oslavou české historie divákům dodala hrdost v době, na kterou rozhodně hrdí být nemohli.

Autor: Vojtěch RyndaFoto: archiv

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ