Pokud muž zapomněl vyrůst, může na normální ženy zapomenout. Natož na ty fakt vysoké. I když se ukážou jako dobří milenci, zjištění, že své oblečení nakupují v dětské konfekci, vás s nimi prostě donutí se rozejít. Tak nás to alespoň naučil seriál Sex ve městě, když Samantha takového trpaslíka potkala. Jenže co když má obrovské charisma, to nejlepší z francouzského šarmu a zdá se, že je to láska vašeho života?
Režisér a scenárista Laurent Tirard se věnuje psaní a točení nenáročných komedií. U nás je známý hlavně díky dvěma adaptacím geniálních Goscinnyho dobrodružství Malého Mikuláše, z nichž především ta první byla nečekaně příjemná, nebo dalším přepisem Goscinnyho komiksu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, který už tedy tak povedený nebyl. Jinak se ale ve své domovině zabývá romantickými komediemi, z nichž ta poslední zahájila minulý týden i pouť našimi kiny. A spolu s americkými Matkami na tahu zachraňují letos hodně pošramocenou čest žánru.
Malý kašpárek a slušné divadlo
Diane Duchêne (Virginie Efira) je úspěšnou a známou právničkou, která je po nepovedeném manželství již tři roky rozvedená. Je však vtipná, krásná, veselá a hlavně dokonale připravená na nový vztah, jen se ten pravý ještě neukázal. Jednoho dne se jí přihodí nepříjemná malichernost - po hádce se svým pracovním partnerem a současně bývalým manželem ztratí mobil. Banalita, jakých se ve světě dějí tisíce denně, jí však změní život. Telefon totiž najde poctivý nálezce, který ji kontaktuje a domluví se s ní, že jí telefon předá. Podle hlasu je Alexandre šarmantní, okouzlující a bohatý, už během hovoru mezi nimi přeskočí jiskra a Diane sní o tom, s jak úžasným princem se potká. Alexandre (Jean Dujardin) skutečně je takový, jakým se zdál, až na jednu maličkost - je malý. Opravdu hodně malý.
Na základě tohoto půdorysu rozehrál režisér Tirard svůj úsměvný příběh o boření předsudků vlastních i ostatních lidí a jednoduchém hledání štěstí. Není to nic, při čem by se divák mohl smíchy potrhat, spíš se většinu filmu bude jen tak příjemně usmívat. Konflikty s okolím jsou dávkovány správně a zvlášť ty s Dianiným ex, který její nový vztah - navíc s trpaslíkem - těžce nese, jsou zábavné. Podobně jako Alexandreho těžkosti, které kvůli své výšce zažívá, ať už to je sezení v baru na úrovni stolu, anebo přítulnost jeho obrovského salašnického psa, co po něm tak rád skáče.
Méně známé tváře
Co naštěstí funguje opravdu bezchybně, to je chemie mezi hlavními představiteli. Ještě aby ne, čtyřiačtyřicetiletý Jean Dujardin je jeden z nejznámějších herců současné francouzské generace, má dostatek svůdnického šarmu a prosadil se i v Hollywoodu (pamatovat se na něj můžete třeba z Clooneyho Památkářů nebo Vlka z Wall Streetu po boku Leonarda DiCapria). Ne nadarmo je pro svůj zevnějšek i sebevědomí srovnávám s Jeanem-Paulem Belmondem. A taky není vůbec malý, měří normálních 182 centimetrů, takže to, že v Za láskou vzhůru dosahuje jen 136 cm, je dovedná práce trikařů.
To po devětatřicetileté Virginii Efiře byste museli v paměti pátrat podstatně déle, ne-li úplně
marně - českými kiny se mihla jen v romantice Životní šance. Je to ale chyba. Na plátně působí přirozeně, půvabně a v roztomilých scénách je vyloženě pomilováníhodná. Spolu jim to ladí a celkem chápete, že když Diane někdo vedle Alexandera osloví "Sněhurko", vzteká se.
Remake remaku
Nic sice nevybočí ze schématu, na který jsme u komedií tohoto typu zvyklí (zvlášť pokud je točí Francouzi), onen "konflikt", ke kterému zákonitě musí dojít, ale není nijak dramatický a působí spíše násilně naroubovaně než přirozeně. Prostě taková pohodovka. Příběh sice dynamický moc není a 98 minut, které byly stopáží filmu vyměřeny, je zbytečně moc, ale nakonec to uteče rychle, protože zjistíte, že jste se jen tak dívali (kamera a výprava za pozornost stojí určitě), bavili a odpočinuli si. A to je někdy v kině taky potřeba.
Zajímavostí je, že je to už třetí film na podobné téma v během čtyř let. Film je totiž remakem argentinského Corazón de león z roku 2013 (v překladu Lví srdce a zároveň slovní hříčka se jménem hlavního hrdiny Leona), který byl poprvé napodoben loni v Kolumbii pod téměř totožným názvem Corazón de León. Tyhle filmy však k nám nedorazily, a tak si lásku mezi trpaslíkem a obryní můžeme užít poprvé. A pokud máte náladu na nenáročnou oddechovku, není co řešit. Mezi tím vším blockbusterovým zachraňováním světa to taky bodne.
