Soutěž karlovarského filmového festivalu je po úterních projekcích za polovinou a zatím spíše zaostává za očekáváním. Až na výjimky působí většina filmů unaveně až nezáživně.
Platí to zejména o reprezentantech silných evropských kinematografií: španělské a francouzské. Komorní dramata španělské režisérky Sylvie Muntové Záminky a jejího francouzského kolegy Sama Karmana Skoro celá pravda vyprávějí o hezkých, vzdělaných a zajištěných lidech středního věku, kteří řeší krize svých partnerských vztahů. Úmorněji tak činí Španělé: peripetie vztahu divadelní režisérky a lékaře v hospicu jsou podkreslovány jednak minimalistickým divadelním představením, na druhé straně pak mikroportréty pacientů na sklonku života, kteří ovšem působí mnohem živěji než míjející se ústřední pár. Banalita tu má být fatální, přecitlivělost působivá - ale převážně je to politováníhodným způsobem nudné.
Francouzi se obdobného motivu (zde se pro změnu řeší krize vztahu lékaře s televizní režisérkou a moderátorkou) chopili s o něco sympatičtější a sobě vlastní nonšalancí; na tom, že příběh je prázdný, to však nic nemění. A ještě jednou city, opět v apartním podání: chorvatské drama Za sklem (režíroval Zrinko Oresta) jako by se v západoevropských vztahových dramatech zhlédlo a stejně únavným stylem rozebírá manželství, nevěru i nikoli zcela férové profesní partnerství úspěšného architekta. Zde se alespoň kolize vyhrotí, bohužel ji režisér rozstřelí (doslova) velmi nepravděpodobnou náhodou. Štěstí, že české 
Děti noci Michaely Pavlátové kreslí vztahy hrdinů mladších a podstatně syrověji - ale žádné velké drama se ani zde nekoná.
Recenzi na film Děti noci čtěte ZDE.
O něco zajímavěji oproti vtipuprostému zkoumání pevnosti citů působí italský snímek Ranní ptáče dál doskáče, který Francesco Patierno natočil podle skutečného životního příběhu populárního rozhlasového moderátora, který propadl hracím automatům. Vyroben je ovšem konvenčně, bez jiskry a výraznějšího nápadu.
Nechápající blahobytní Evropané
Dva západoevropští filmaři se vydali do zemí třetího světa, aby tu své hrdiny konfrontovali s tamním všedním životem: nuzným, neustále ohrožovaným a řídícím se pravidly, která blahobytní Evropané nemohou pochopit. Belgicko-francouzská Vzdálená chvění Manuela Poutteho zprvu navnadí na sociálně kritické drama o senegalském mladíkovi, který se zoufale snaží dostat do Francie, nakonec však autor před všemi naznačenými konflikty uhne do prazvláštního mystického oparu a své hrdiny nechá trčet uprostřed buše i příběhu.
Racionálněji a realističtěji se v prostředí kolumbijského města Cali pohybuje Němec Tom Schreiber a jeho hrdina, mladý lékař, který tam přijíždí za nezvyklou, dobrodružnou praxí. Marc neboli Dr. Alemán (jak se snímek také jmenuje) má za pacienty hlavně mladíky postřelené ve válkách gangů - a jak se dá tušit, postupně se do místních konfliktů zamotá. Jistě: zápletka je dosti předvídatelná a její rozuzlení poněkud idealistické, předtím však film nabídne několik působivě dramatických situací i drobky humoru. A především vystihne zoufalství místních v kontrastu se sice sympatickým, ale přesto dobrodružství všeho druhu nezodpovědně vyhledávajícím mladíkem, který má vždycky možnost vrátit se do Německa, kde lidé "v neděli ani nesekají trávu, aby se navzájem nerušili".
Drsné severské drama. Nebo je to černá komedie?
Hlavním favoritem soutěže je zatím film, který se promítal hned v jejím úvodu. Dánské kriminální drama Ukrutně šťastni se odehrává v odlehlé vesnici, kam je přeložen mladý 
policista se škraloupem (pistolí ohrožoval svou manželku a jejího milence). Dostává se ovšem do soukolí zavedených místních pořádků a vztahů a bezděky se stává tím, kdo vše vykolejí a zase urovná. Ale úplně jinak, než diváci očekávají. Ti nevědí, zda mají být zděšeni, či se rozesmát, zda je film syrovým severským dramatem, jaké v karlovarské soutěži vídáme pravidelně, anebo neobvyklou černou komedií. A zmíněný rozpor ještě podtrhuje, že film vznikl podle skutečných událostí, jejichž aktéři stále žijí a jeho výslednou podobu dokonce komentovali.
Henrik Ruben Genz patří k již zavedeným veličinám dánského filmu (jeho krátký film byl nominován na Oscara a jeho Číňan se s úspěchem promítal v silně obsazené soutěži karlovarského festivalu v roce 2005) a přinejmenším cena za režii by ho neměla minout. Ale promítat se ještě budou třeba ruský, čínský nebo americký film, takže tipovat vítěze je velmi předčasné.
Foto: kviff.com
