Skupina Vypsaná fixa se na novém albu vrací k punkovějším kořenům. Vypadá to ovšem, že se jí tento krok nevyplatil. Snaha nezapadnout do mainstreamu vyústila v kontraproduktivní krok zpět.
Vypsané fixe se stalo to, po čem každá začínající kapela touží. Stala se příliš populární, což zároveň předznamenává vznik potíží vedoucích k rozpadu.
Na křtu předchozího CD Fenomén (oceňovaného kritiky i veřejností) bylo v pražském Retru nedýchatelno. Zářiový dvoudenní křest nového alba v Lucerna Music Baru vypadal ještě fanatičtěji. Fixa vyprodává velké haly, Fixa je tahákem velkých festivalů (na letošním Rock for People se její set musel rozložit do několika dní!). Aby se zabránilo spekulacím o jejím zařazení ke střednímu proudu, musí se pokusit o znovuvymezení vlastního stylu.
ČTĚTE TAKÉ: Hudební provokatérka Peaches vystoupí v Arše
Novému zvuku na jedné straně pomohla produkce Dušana Neuwertha a Jana P. Muchowa, na druhé straně mu uškodil pokus o návrat k punkovým kořenům (Okresní knihovna, Naše nebe). Márdiho texty, které Vypsanou fixu vytáhly z garáže na pódia, spadly zpět do průměru. Jen sem tak vykoukne neotřelý slovní obrat, kterými texty dříve bohatě zásoboval.
Londýnský mix a mastering jsou na albu slyšet poměrně málo. Jejich otisky najdete v neotřele propracované skladbě Psychokuna, která rozbíjí zavedený kapelní rukopis, v basou nasáklé Panence Chou-Chou a v mírně psychadelické Okresní knihovně.
Hlas frontmana Márdiho je snadno rozpoznatelný, ovšem na minulých albech ukazuje mnohem více zajímavých poloh, než které nabízí posluchačům tentokrát. S větší razancí se projevuje prakticky jen v úvodní písni Naše nebe. Přitom na koncertech řve stejně ochotně a často jako např. frontman Prohrála v kartách Filip Horáček.
Překročit stín veleúspěšné desky se podaří jen málokdy. Obzvláště, když vydání obou alb nedělí alespoň pět let. Klenot Vypsané fixy spadá do průměru jejích možností. Obsahuje neskutečně chytlavou hitovku Holka s lebkou, hudebně a textově nápaditý Klenot nebo ultrapozitivní rockovou skladbu Duchové, ale i nadbytečnou vatu (Velká láska, Suprkino). Dohromady deska dává smysl, ale blyští se jen na povrchu.
Foto: archiv Vypsaná fixa
