Do Česka míří invaze dechovek i jazzový šaman

Zdá se, že v průběhu dubna si dali v Česku dostaveníčko muzikanti z půlky planety. Přijedou Markovićové, Fanfare Ciocarlia, Atalyja či Gino Sitson. Příznivci world music mohou řešit příjemné dilema nebo spíš multilema, kam vyrazit.

Příliš široká a dnes již bohužel snadno zneužitelná škatulka world music by neměla odradit zvídavé posluchače od návštěvy známých i neznámých hudebních pevnin. Balkánské dechovky už jsou stará vesta, to jim však neubírá na zábavnosti. A třeba o muzice nepříliš vzdálené Litvy se u nás ví pramálo. K naší škodě, severská hudba není jen Skandinávie, Mari Boine a Värttinä. Gino Sitson ukáže, že nejen Bobby McFerrin umí čarovat s hlasem s neuvěřitelným rozsahem od basu po kontratenor.

Markovićové s inovacemi, Fanfare Ciocarlia s poťouchlostí

Srbský Boban i Marko Marković Orkestar přijíždí do Česka minimálně každoročně. Letos už zahrál v Jablonci a chystá se zadout na Prahu (7. dubna, divadlo Archa) i Brno (8. dubna, Fléda).

Jako dostatečný důvod k návštěvě koncertu by asi stačil obvyklý mejdan v režii jedné z nejslavnějších balkánských dechovek. Bedlivější posluchači se však dočkají řady novinek. Otec a syn Markovićové patří k nejpracovitějším Balkáncům a minimálně polovinu repertoáru budou podle jejich slov tvořit nové skladby, které kapela nechává projít koncertní zkouškou před srpnovým nahráváním alba. Ale samozřejmě přijdou na řadu i osvědčené hity známé z Kusturicových filmů.

Fanfare Ciocarlia neboli Dechovka Skřivánek z rumunské vesnice Zece Prajini udržuje pověst nejrychlejší a nejdivočejší kapely Balkánu, i když tahle charakteristika už patří spíše k dechovkářské a novinářské latině. Porovnávat, kolik dob nacpe do minuty který orchestr, je poněkud úchylné. Fanfare Ciocarlia prostě i nadále s odzbrojujícím šarmem míchá skočné a ryčné romské, rumunské, moldavské či makedonské lidovky s filmovými melodiemi či poťouchlou cover-verzí proto-metalového hitu Born To Be Wild, proslavenou soundtrackem filmu Borat.

Zatím posledním přírůstkem v diskografii „Skřivánků na plechu" zůstává zdařilá, u nás již koncertně představená deska Queens And Kings (2007). I tahle žesťová smršť, ze které by většinu Kmochových následovníků trefil šlak, však stojí za zopakování. Příležitost se naskytne 23. dubna v pražském Paláci Akropolis v rámci průběžného festivalu Respect Plus.

Litevské konexe

Večery cyklu Planet Connection nabízejí ucelenější pohled na jiné kultury než jen vjem zvukový. Návštěvníkům pražského Paláce Akropolis bude 14. dubna podstrojováno litevským svátečním koláčem zvaným šakotis a cestovatel Josef Miškovský od 19 hodin přiblíží Litvu přednáškou a promítáním diapozitivů. O hudbu však jde především, litevskou world music zastoupí skupina Atalyja.

Kdo byl v Litvě, hravě pochopí symboliku jména kapely, v překladu „Přichází déšť". Za deset let existence Atalyja vydala tři úspěšná alba. Základ písní tvoří litevský folklór, řada používaných nástrojů pamatuje středověk (třeba litevská citera kanklés), ovšem aranžmá pošilhává spíše po zvyklostech rockových.

Dudy, píšťaly, housle, kanklés a vícehlasé ženské vokály se proplétají s elektrickou kytarou, baskytarou a bicími. Aby toho nebylo málo, muzikanti se nerozpakují použít ani indické nástroje jako bubínky tabla či flétnu bansuri. Zjednodušeně by šlo použít příměru „srážka Värttinä s Jethro Tull v litevské vesnici", ale lepší bude, když si sami poslechnete několik písní na adrese www.myspace.com/atalyja. Příměry by totiž evokovaly jakýsi neurčitý tvar na pomezí žánrů, přitom samotná hudba působí soudržně a osobitě.

Kamerunská magie hlasu

Občas si při zpěvu pomůže úderem do hrudníku, hbitě přebíhá po notových osnovách v rozsahu čtyř oktáv, některé zvuky jakoby pocházely spíše z jiného světa než z lidského hrdla. Ale Bobby McFerrin to není, ani ho nekopíruje, byť spřízněnost se zapřít nedá. V New Yorku působící Kamerunec Gino Sitson je házen do škatulky world jazz díky občasnému využití západoafrických dialektů, nápěvů a hlasových technik. Ale měli bychom mluvit spíše o sofistikovaném současném jazzu.

Gino se začal hudbě věnovat v útlém věku, jak velela rodová tradice kasty hudebníků ntontas a také máma, povoláním sbormistryně. Vedle africké hudby se Gino brzy setkal i s klasikou, jazzem a blues. „Do světa" se dostal jako mnoho Západoafričanů přes Francii. Vystudoval hudbu a etnickou muzikologii na Sorbonně a na Paris 8 Université de Vincennes-Saint-Denis. Má za sebou spolupráci s hvězdami africké populární hudby, zpěváky Papa Wembou či Youssou N‘Dourem, i s jazzmany Johnem Scofieldem či zmíněným Bobbym McFerrinem.

Gino Sitson vystoupí v pražském kině Atlas 16. dubna od 19:30 hodin v rámci koncertní série Jazz Meets World. O doprovod se postarají Helio Alves - klavír, Lonnie Plexico - kontrabas a Willard Dyson - bicí.

Foto: Tomáš S. Polívka (Boban i Marko Marković Orkestar), Rachot (Fanfare Ciocarlia), MySpace (Atalyja), PJ Music (Gino Sitson).