Sopranistka Eva Urbanová slaví v tomto roce dvacáté výročí umělecké dráhy, jubileum výjimečné operní kariéry. Nejbližší příležitostí slyšet ji živě je páteční galakoncert na festivalu Smetanova Litomyšl. S orchestrem, sborem a tenoristou Olegem Kulkem tam uvede scény a árie z oper Prodaná nevěsta, Dalibor, Rusalka, Sedlák kavalír, Nabucco a Turandot.
Už o den později zazpívá Urbanová na koncertě ve prospěch obnovy kláštera v Chotěšově na Plzeňsku, v červenci se objeví v Třeboni a v Českém Krumlově. Koncem srpna však umělkyně odlétá na dva měsíce do Los Angeles, kde ztvární Kostelničku v nové inscenaci Janáčkovy opery Její pastorkyňa, stejně jako pak i přesně o rok později.
"V Litomyšli bude na programu to, co jsem zpívala - čeští a italští autoři. V budoucnu bych se ještě ráda dotkla i německé operní tvorby," řekla Urbanová. Za dvě "své" role, které opravdu miluje a v nichž je také podle mínění mnohých nedostižná, považuje především Smetanovu Libuši a Janáčkovu Kostelničku.
S dosavadním uměleckým směřováním a dosaženými výsledky je Urbanová, nazývaná někdy první dámou české opery, spokojená. "Když se mi podařilo dvacet let zpívat, dala bych si jeden bod v daleké budoucnosti, totiž že se pokusím ještě zdolat další dvacítku. Když se mi to podaří, budu spokojena, ale pak si určitě vytyčím zase něco jiného," poznamenala.
Hlas se musí chránit
S operními rolemi v německém repertoáru musí podle svých slov kvůli hlasu, i když její soprán je dramatický, nakládat opatrně: "Abych tu druhou dvacítku ještě vydržela, musím si velice rozmyslet, kterou roli si vyberu a jaká bude další cesta," uvedla sopranistka. Chtěla by se mimo jiné vrátit k Wagnerově opeře Tannhäuser, v níž už v koncertním nastudování na festivalu v Litomyšli před několika lety ztvárnila Alžbětu. Nyní by ráda našla příležitost, jak si zazpívat v jednom představení Tannhäusera obě ženské postavy, Alžbětu i Venuši.
Urbanová se jako budoucí operní diva zpěvu učila v 80. letech jen soukromě. Někdejší amatérská rocková zpěvačka zahájila sólovou kariéru v roce 1987 v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Nedlouho poté si ji Zdeněk Košler vybral do Smetanova Dalibora, kterého dirigoval v Národním divadle v Praze. Definitivně na sebe upozornila roku 1991 při Pražském jaru ve Dvořákově oratoriu Svatá Ludmila. Posléze se prosadila v zahraničí, a to i v milánské La Scale a v Metropolitní opeře v New Yorku.
Letos v dubnu byla Urbanová na turné s Českou filharmonií ve Španělsku s Dvořákovými Svatebními košilemi, svou nejmilejší kantátou. "Vracím se tam pravidelně a velice mě mrzí, že u nás nemáme takové krásné sály jako oni. I v Praze nám chybí velký moderní sál na klasickou hudbu, krásně akusticky postavený, s obrovským jevištěm i hledištěm, aby žádný světový interpret nemusel do nějaké haly, kde se musí jeho hlas nazvučovat," poznamenala.
Úspěšná zpěvačka
Eva Urbanová získala letos na jaře platinovou desku za úspěšný prodej 70 500 zvukových nosičů. Vydala v Česku již třináct titulů. Ocenění je podle ní velkou poctou, protože si je vědoma, že se vážná hudba obecně moc neprodává. Jakoukoli cenu za prodej CD z klasické hudby považuje tedy za "malinkatý zázrak".
Sólistka počítá ke svým úspěchům vedle Libuše a Kostelničky zejména Miladu, Giocondu, Tosku a Turandot i postavy ve Verdiho a Mascagniho operách. Ohlas také vzbudila podílem na nahrávce Janáčkovy téměř nehrané opery Šárka. Letos se na scéně pražského Národního divadla objevila v premiéře opery Děvče ze Západu. Giaccomo Puccini psal tento kovbojský příběh pro Američany a hlavní roli Minnie svěřil při premiéře v Metropolitní opeře v New Yorku v roce 1910 české divě Emě Destinnové.
"Vybavuje se mi, jak jdu do práce k počítači, pracovala jsem jako operátorka. Večer jdu zpívat s kapelou a mezitím se učím Cizí kněžnu, kterou mám za čtrnáct dnů ve Dvořákově Rusalce zazpívat v plzeňském divadle. Pak jsem se tam vydala a tu Cizí kněžnu jsem zazpívala...," vzpomíná Urbanová na svůj typický všední den na jaře roku 1987. Když začínala, přezpívávala si prý ve vaně celé role. Říkala si totiž, že "když to zazpívá vleže", musí to pak jít i vestoje.
"Jsem ráda tam, kde jsem," řekla při nedávném křtu CD s výběrem toho nejlepšího ze svých nahrávek Urbanová na otázku, zda nelituje, že se před dvaceti lety vydala z rockové kapely na dráhu operní pěvkyně. "Spoustu lidí jsem ale svými nápady přesvědčila, že rockerkou trochu jsem - a nemíním se toho vzdát," dodala.
Foto: archiv
