Žánrová tvorba bývá často podceňována jako cosi, co je určeno jen pro určitý segment posluchačů a co mohou ti ostatní s klidem ignorovat. Ne vždy to ale opravdu platí a občas se může i stát, že se podobným ignorováním dotyční mohou dobrovolně ochudit o cenné impulzy.
Fast Food Orchestra: Wanted for Cooking (Rooster rec.)
http://fastfoodorchestra.bandcamp.com/
Fast Food Orchestra patří nejen k dnes už respektovaným veteránům naší ska scény, ale především k tomu málu spolků, které byly schopny se přehoupnout přes hranici své scény a oslovit tak i ty, kteří holdují také jiným hudebním chutím. Často se to neobejde bez narušování stylových dogmat, ale jak ukazuje aktuální, celkem už šesté album, poměrně pestrou kolekci lze poskládat i bez větších žánrových odbočení. Z toho plyne, že oproti jiným kolegům ze scény se FFO liší hlavně tím, že si svou žánrovou omezenost vůbec uvědomují.
Album jasně ukazuje, že lze k věci přistupovat s optimismem, ale přesto nepůsobit nepatřičně rozšířenou pózou, že vše okolo nás je v pořádku, a pokud ne, řešením je si zapálit jointa a všechno bude fajn. Nejpatrnější je to v jediném česky zpívaném textu Modrá raketa, reflektujícím odvrácenou tvář muzikantského života, ale vševypovídající jsou i témata veršů v The Crossroads nebo sarkasmy v Radio či Sound Gangsters. Je otázka, jestli je to výsledek zdravého realismu, nebo prostě jen znak dospělosti a vyzrálosti, ale rozhodně jde o sympatický rys.
Po hudební stránce nahrávka prozrazuje jak instrumentální zručnost, tak i schopnost vše zaranžovat a vyprodukovat na úrovni přesahující obvyklé české poměry. Ze základní linie ska®gae vybočuje jen minimálně, ale přesto deska nezní monotónně. Výrazné elektronické prvky v Sound Gangsters, rockabilly rytmus v Don’t Give a Fuck, důrazná rocková kytara i latino prvky v Bhut Jolokia či popová balada Over Again, kterou by mohlo hrát libovolné rádio, jsou nejen velmi osvěžující a zpestřující, ale jsou i jasnými důkazy, že se kapela nebojí autorských experimentů a nechybí jí chuť zkoušet věci jinak.
Wanted for Cooking asi nepatří k zásadním či zlomovým deskám, které by měnily dějiny, ale minimálně v rámci žánrové komunity jde o nadprůměrnou, povedenou a dotaženou nahrávku. To, že je zas trochu jiná než její předchůdci, je sice věc, která by měla být samozřejmá, ale u nás není, takže i zde si FFO připisují body. Jde o kolekci pestrou, zábavnou a s naprosto zřejmým názorem. Co chtít víc?
Vrtule 1: Otazník a klacek (vlastní náklad)
http://bandzone.cz/vrtule1
Vrtule 1 patří k matadorům převážně pražské scény, vzešlým z módní vlny funky kapel v druhé polovině devadesátých let. Zatímco však se její souputníci buď už dávno odmlčeli (například Kamil Jasmín Band), nebo naopak přizpůsobili podmínkám mainstreamu a jejich popularita se tak pohybuje na úplně jiném levelu (například Mig 21), je Vrtule 1 spíš už jen partou pro kamarády a úzký okruh příznivců, pro které vystupuje sice sporadicky, ale o to s větším nadšením.
Celkem třetí album vyšlo sedm let po svém předchůdci. Krom vystřihovánky, z níž si může každý posluchač vyrobit svou vlastní vrtuli, obsahuje třináctku skladeb plných nejen funky atributů, ale především výrazného jazzového feelingu. Nejde o písničky tak veselé, jako jsou ty od Vltavy, ani o tak aranžérsky rozmáchlé a bombasticky pojaté, jako ty od Monkey Business, ani tak zavile žánrové a instrumentálně exhibující jako bývali -123 min. Přesto se dá předpokládat, že by posluchače všech zmíněných spolků mohlo zaujmout - právě tím, jak pestře si pohrává s tématy, jak se nevyhýbá textové ironii, jak si udržuje solidní instrumentální potenciál a jak je i ze samotných skladeb patrné hraní pro radost, prosté zbytečné ambicióznosti.
Vedle nadprůměrného muzikantství může album zaujmout i texty. Jsou až bluesově zamyšlené i skeptické, občas jimi probleskuje sarkasmus a obsah dobře koresponduje s civilním projevem podání - bez pejorativního podtónu se dá říci, že i přesto, že pěvecký projev silně zaostává za instrumentálním zvládnutím nástrojů, je adekvátní náladě skladeb. Texty, jako je ten ke skladbě Příhoda, nejen skvěle posilují atmosféru, ale i zvyšují výpověďní hodnotu a zpětně zdůvodňují, proč nezůstalo jen u instrumentálních skladeb, které nejsou u podobné hudby výjimkou.
Jestli se nahrávce dá něco vytknout, pak je to zjevné časové míjení zachyceného materiálu s děním na současné hudební scéně. Nejde o to, že mnohé skladby na albu obsažené už jsou v repertoáru skupiny léta, ale spíš o fakt, že jde o přesný opak spolků, které se neobejdou bez až dogmatického následování všech dostupných trendů. A to tak, že nejde ani o přiznané retro, ani o ražení vlastní cesty. Spíš než jako nová deska pak nahraný materiál působí jako retrospektivní ohlédnutí. Což ovšem není ani v nejmenším něco, proč by tento výlet nestál za absolvování.
