Kafka Band pokřtí 2. června v pražském Divadle Archa své album Zámek / Das Schloss. Jak vůbec celý projekt vznikl a proč ho stejně jako Franze Kafku vnímají pozitivně více cizinci, než tuzemské publikum, se v rozhovoru svěřili zakladatelé projektu - výtvarník Jaromír 99, spisovatel Jaroslav Rudiš a producent Dušan Neuwerth.
Kdo přišel s nápadem, vytvořit "soundtrack" ke komiksu podle Kafkova Zámku?
Jaromír Švejdík: Erwin Krottenthaler z Literárního domu ve Stuttgartu. Napadlo ho uspořádat velkou výstavu K: KafKa v KomiKsu, která bude od konce května k vidění i v Praze na Staroměstské radnici. Já jsem zrovna pracoval s americkým autorem Davidem Mairowitzem na Zámku. David pak tu výstavu, kde jsou tři autoři a tři Kafkovské adaptace, kurátoroval. A pak přišel nápad, že by mohla vzniknout i kapela, která by zhudebnila pár textů Kafky pro vernisáž. Mě znali už ze spolupráce s Aloisem Nebelem. Oslovil jsem Dušana Neuwertha, protože občas spolu na vernisážích hráváme.
Kapela se vám pak ale poněkud rozrostla pod rukama. Duo nestačilo?
Jaromír Švejdík: Vůbec mi do toho nešla čeština, bylo to příliš lyrické. Pak mi došlo, že v románu přichází K. do vesnice na konci světa z velkoměsta, a že by to mohlo být dvoujazyčné. Představoval jsem si, že mluví německy a přichází do české vesnice. A napadl mě Jára Rudiš, který umí dobře německy. Udělali jsme jednu písničku, zjistili jsme, že to funguje, takže jsme přizvali pár dalších muzikantů z Umakartu a Priessnitz a odjeli na pár dní na chatu, kde proběhl literárně-hudební workshop, a kde jsme tvořili další materiál. Když jsme pak poslali do Německa demo, tak se jim to líbilo natolik, že přišli s nápadem, že by mohlo vzniknout i album.
Znali jste všichni Kafkův román?
Jaroslav Rudiš: Na začátku jen já s Jaromírem, ostatní ne. Ale i já jsem si uvědomil, že jsem tu knihu četl jen česky. Až teď jsem si Zámek přečetl v němčině.
Dušan Neuwerth: Já jsem znal jednu filmovou adaptaci, ale jako knížku jsem Zámek do té doby nečetl. Takže jsme ze všeho nejdříve udělali takový literární seminář, kde jsme si předčítali, Jaromír ukazoval obrázky, jak co pojal, vypili jsme asi 150 piv...
Jaroslav Rudiš: S Jaromírem jsme pak vybrali klíčové momenty toho románu, silné atmosférou. Sledujeme příběh té knihy. Přicházíme s K. do vesnice, kde ho nikdo nezná a nevítá. Necháváme ho zamilovat do Frídy, což je láska sice vášnivá, ale zničující. K. tone čím dál hlouběji v samotě, naráží na další a další neporozumění, nikdy nedosáhne Zámku, který má vesnici ve své moci. A ztrácí sílu. A venku pořád mrzne a sněží.
Kafka Band svým způsobem navazuje na kapelu Jaromír 99 & The Bombers. Proč vlastně skončila?
Jaromír Švejdík: Vznik byl podobný - šlo také o soundtrack ke komiksu. Zároveň to ovšem tehdy probíhalo hodně punkově - působil tam nakladatel Joachim Dvořák a Jára Rudiš a náš kamarád Atom, muzikantsky to jistili Ondřej Ježek a Zdeněk Jurčík. Více času jsme ale trávili na benzínkách než na koncertech.
Jaroslav Rudiš: Byl to velký punk. Ale na těch benzínkách nám bylo moc dobře. Pořád se ale někdo ptá, jestli nebudeme ještě někdy hrát. Uvidíme.
Kromě Zámku další Kafkovy texty v plánu zpracovat nemáte?
Dušan Neuwerth: Právě jsme nazkoušeli tři nové písničky podle Kafkových povídek. Představíme je teď na koncertě v Divadle Archa.
Jaroslav Rudiš: Jednou z nich je Proměna. A další vznikly podle povídek Stromy a Děti na cestě.
Jaromír Švejdík: David Mairowitz je nejen propagátor Kafky, ale i určitý demýtizátor. Pro německý rozhlas teď natočil o Kafkovi dokument, který rozbíjí představu o smutném a ztrápeném autorovi, kterou mnozí mají. Použil i naši hudbu a požádal nás o jednu úplně novou písničku. Proměna se hodila, i pro svou tragikomičnost. Jak všechno probíhá hekticky, tak nám až dodatečně došlo, že Zámek má jen padesát minut a pro koncertní vystoupení bychom potřebovali ještě pár skladeb. A povídky jsou k tomu ideální.
Ty skladby hodně stojí na kontrastu odosobněné němčiny a v Kafkově tvorbě všudypřítomného sarkasmu. To byl od počátku úmysl nebo to vyplynulo až v průběhu?
Jaroslav Rudiš: Zkoušeli jsme to i jinak, více česky, ale takhle to funguje nejlépe.
Jaromír Švejdík: My už si to teď moc neuvědomujeme, ale němčina a multijazyčnost ke střední Evropě prostě historicky patří. A my jsme se jen chtěli přiblížit té atmosféře. Když jsem kreslil komiks, hodně jsem o tom přemýšlel - a nakonec jsem se nechal inspirovat německými expresionisty či dřevoryty. Podobně tak jsme pak hodně řešili, jaké nástroje použít. Třeba elektroniku jsme předem zavrhli a shodli se, že tam musejí být tradiční akustické nástroje, jinak by to nebylo autentické.
Dušan Neuwerth: S tím souvisí i to, že jsme album natočili jen za tři dny, takřka naživo.
Hodně s tím projektem vystupujete v zahraničí. Vždy to jsou literární večery?
Jaromír Švejdík: V Rakousku a několikrát v Německu tomu tak bylo, vystupovali jsme v Literárních domech, ale třeba v Amsterdamu jsme hráli na takové multimediální akci, v rámci doprovodného programu v holandském filmovém muzeu.
Jaroslav Rudiš: Je to velké moderní filmové muzeum kombinované s galerií i artovým multikinem. Hráli jsme v rámci výstavy Quay Brothers, což jsou výtvarníci a animátoři, kteří pořád opakují, že by se bývali byli rádi narodili v Kafkově Praze. Milují Prahu, Kafku a českou animaci - Jana Švankmajera nebo Hermínu Týrlovou. A výstavu doplnili jak hudebním programem, tak i filmy.
Jaký jste měli ohlas?
Jaromír Švejdík: Bylo to skvělé. Nás už zarazilo, že při pozvání požadovali dvojkoncert. Trochu jsme se báli a utěšovali se tím, že to třeba bude nějaký malý sálek. Byl ovšem pro 120 lidí. A nakonec bylo dvakrát vyprodáno, což nás upřímně šokovalo.
Dušan Neuwerth: Tleskali ve stoje.
Jaromír Švejdík: Máme i několik dalších nabídek. V létě a podzim nás čekají koncerty v Německu a ve Švýcarsku, ale pozvání máme třeba i do Švédska.
V Praze to bude probíhat jak?
Jaroslav Rudiš: 2. června to bude předvečer výročí 90. let od Kafkova úmrtí. Takže to bude taková zádušní mše za našeho oblíbeného spisovatele.
Dušan Neuwerth: Ale zároveň to bude i český křest. Pozveme řadu kamarádů, nebude chybět VJ Clad, zahraje i kapela Lesní zvěř.
Jak vnímáte případné negativní ohlasy?
Jaromír Švejdík: V podstatě jsme s nimi počítali, že to může někoho provokovat. Bylo jasné, že Kafka má určitou auru nedotknutelnosti, že to mnozí budou považovat za drzost.
Dušan Neuwerth: Opět jsme se také setkali s tvrzením, že komiks není literatura.
Jaromír Švejdík: To je taky zásadní nepochopení a zajímavá a čistě česká úchylka: Adaptovat literární dílo do komiksu se nesmí. Ještě tak do filmu nebo do divadelní hry - ale do komiksu? Komiks tu tady má pořád prostě nízkou prestiž.
Jaroslav Rudiš: Adaptovat Kafku mnozí považují za sahání na svátost. Ale když se pak zeptáte, zda Zámek četli, zjistíte, že ne. A že vlastně od Kafky znají v lepším případě jen pár povídek.
Myslíte si, že vaše snažení může někoho přivést ke Kafkově tvorbě?
Jaromír Švejdík: Určitě. S Járou jsme ve Stuttgartu dělali komiksový workshop pro studenty středních škol. Když jsem se jich zeptal, jestli Kafku a ten román znají, tak většina odpověděla, že ne. Tak jsme jim pustili tu naši desku třikrát za sebou a pak dostali úkol příběhy ze Zámku po svém ztvárnit. Objevily se tam manga příběhy, bylo tam upírské zpracování, svébytná designová pojetí... Ale všude bylo jasné, že pochopili nejen základní dějovou linku, ale i tu kafkovskou atmosféru. Takže myslím, že jako určitý první háček, jak se dostat ke Kafkovi, to funguje docela dobře.
