Hudební tipy
Kouzelný vinylový kotouček a kosmopolitní radost

Kdysi dávno bylo SP čili singl základním hudebním nosičem. Je řeč o tom klasickém, lisovaném na sedmipalcovém vinylovém kotouči, na každé straně s jednou písničkou. Tom, který v podstatě zmizel s nástupem dnes naopak umírajícího CD. Ačkoliv vinylové desky v současnosti prožívají renesanci a už dávno na nich znovu nevydává jen nezávislá scéna, která na praskání přenosky v drážce nikdy nezapomněla, singly se objevují jen sporadicky. Ale přesto se občas objevují - a dělají radost nejen jejich tvůrcům.

Dim Locator: I Ate The Knife  (Cover rec)  
http://www.myspace.com/dimloc

V devadesátých letech se potkali Phil Shőenfelt, Angličan žijící v Praze, a Bruno Adams, Australan žijící v Berlíně. Spolu vytvořili bluesově - psychedelickou formaci Fatal Shore; první album jim vyšlo v Česku a od samotného počátku tu měli řadu fanoušků. Adamsovo onemocnění později už etablovanou skupinu utlumilo a jeho předčasné úmrtí definitivně ukončilo. Dim Locator, nový projekt Shőenfelta a bubeníka Chrise Hughese, které doplnil basista Dave Allen, Hughesův kolega z The True Spirit (doprovodné kapely dalšího Australana Huga Race), pokračuje v jejich stopách.

Dim Locator se objevili loni a od samého počátku prezentují daleko přímočařejší přístup, než jaký je znám z domovské Shőenfeltovy formace Southern Cross. Bluesovou zamyšlenost nahradila magicky gradující syrovost, a na kost obroušený psychedelický zvuk. Dim Locator tak připomínají rozjetý vlak, který se žene po stále stejné koleji a jen nabírá nebo zvolňuje tempo. Prepunkový drive, který se neohlíží a míří stále vpřed.

Nový singl vznikl v pražském studiu Stereo Mysterio pro rakouský label, který se věnuje tributům - nahrávkám, které vzdávají hold někomu ze slavných. V minulosti na něm vyšly nové verze skladeb Neila Younga, Depeche Mode či Velvet Underground a Dim Locator pro něj nahráli dvojici skladeb australského muzikanta a skladatele Rowlanda S. Howarda, před časem zesnulého někdejšího spolupracovníka Nicka Cavea, který byl i členem Birthday Party, Crime and The City Solution nebo Nikky Sudden & The Jacobites.

Singl představuje dvě tváře Howardovy tvorby a zároveň póly toho, kde operují Dim Locator. I Ate The Knife z repertoáru These Immortal Souls je psychedelicky pomalá, temná a sugestivní. Až industriální brutalita zařezávajícího se riffu prostě nezná slitování. Undone z Howardova sólového debutu Teenage Snuff Film, který nahrál s Mickem Harveym, pak pro změnu energicky svižná.  Dim Locator ji ještě trochu zrychlili, ale podmanivý, dílem melancholický a dílem očistně optimistický tón zůstal zachován. Obě skladby pak jsou nejen poctou originálním verzím, ale zároveň i důkazem toho, že nestárnou, a stále jsou schopny  předávat  magii v sobě obsaženou. Pro zatím málo známé Dim Locator pak znamenají perfektní vizitku toho, že stojí za to je nepřehlížet.

Bene & Aran Epochal: Medvedí singel (Silver rocket) 
http://soundcloud.com/bene965/sets/bene-aran-epochal-medved/

Aran Epochal, pražský "one-man-pičus-band", před časem deklaroval svoji nechuť vydávat dlouhohrající nosiče a naopak se prezentovat jen prostřednictvím vinylových sedmipalcových kotoučků, a to vždy ve společnosti někoho jiného na druhé straně. Vyšla už jich celá řada, ale ten zatím poslední, na kterém se potkal s Benem, je první česko-slovenský, a taky první komplet vzniklý kooperací, kdy se oba zúčastnění (resp. pět zúčastněných, protože ze slovenské strany se "u čudlíků" podíleli i Peko a Karaoka Tundra a z Česka zase Ondřej Ježek aka Yoz.) působí v obou skladbách.

Benem odstartované Medvedie týždně je hravý, až dadaistický track, vzniklý na základě zprávy o tom, že v centru Prešova byl k vidění medvěd. Tedy přesněji hravá a odlehčená ("Toto je piknik, baby!") je jeho slovenská část, Aran následně vše přibližuje své obvyklé melancholii, zadumané introvertnosti, se zneklidňujícím podtónem a nejasným poselstvím. Navzdory tomu kooperace funguje, a ačkoli singl, podmalovaný kolovrátkově vlezlým samplem, byl prezentován jako letní, s časovým odstupem je stále cennější moment toho, že ke spolupráci dvou pozoruhodných osobností došlo i na jedné nahrávce.

Opačná strana v Aranově režii, se skladbou Historie, minulost, se nese ve značně temnější poloze, s tesknou foukací harmonikou a industriálním předivem šumů a ruchů. Atmosféra jak z hustého lesa po setmění, kde jen praskání větviček narušuje nekonečné ticho. Inspirovalo to i Beneho, který svým textovým vkladem jako by se tu vracel k časům, kdy byl černým svědomím coby Pěťo Tázok ("Už ani ta večnosť neni to, čo bývala").  A tak i když skoro všichni samozřejmě adorují veselejší A stranu, mě mnohem víc oslovuje tohle nenápadné "Béčko".

Netuším, jak velké je vzájemné ovlivnění obou zúčastněných, ani jestli bude mít někdy pokračování. Ale v řadě singlů, které Aran Epochal zrealizoval, má pro mě rozhodně výsadní postavení, protože prostě nenabízí jen dvě skladby, které se sešly na jednom nosiči, ale spojení, které do sebe zapadá a dává smysl. Nemluvě o tom, že sólové projekty často bývají vnímány jako cosi egoistického, méně  cenného než když je pod něčím podepsaná celá kapela, zatímco zde se ukazuje, že právě podobná "tvorba na dálku", dává slovu "spolupráce" nový význam. A že ty dvě písničky jsou možná zásadnější, než jindy celé album.