Poslední album
Labutí píseň Leonarda Cohena

Legendární kanadský písničkář, autor evergreenů Suzanne, Hallelujah nebo Tower of Song, se na svém posledním albu You Want It Darker, které vyšlo v říjnu, s posluchači i se světem zcela otevřeně loučí. Deska rozhodně stojí za pozorný poslech. Přečtěte si recenzi, která vyšla v pondělním vydání časopisu TÝDEN. 

S Cohenovým nejnovějším (a dost možná posledním) albem bude nejspíš jeden problém: mnozí posluchači si z něj zapamatují jen jeho stejnojmennou úvodní píseň. Natolik je výrazná, emocionálně silná a textově výmluvná. Dvaaosmdesátiletý muzikant očividně tuší, že už na světě dlouho nepobude, a rozhodl se pro rozloučení ve svém typickém stylu - trochu pateticky, pro někoho možná maličko teatrálně, ale rozhodně působivě. Od úvodních bezeslovných sborů přes slogan "Chceš to temnější? No tak ten plamen uhasíme..." až po vyznání "Jsem připraven, můj Pane" jde patrně o nejdojemnější umělecké "odcházení" za poslední roky (společně s podobně silnou letošní deskou Blackstar Davida Bowieho, který její vydání přežil o pouhé dva dny).

Žádná veselá jízda

Když Cohen v první sloce zpívá, jak je slabý a zlomený, zní to jako jímavá paralela k jednomu z jeho největších hitů I'm Your Man z roku 1988. Tam se chlapík v nejlepších letech sebevědomě hlásil k tomu, co vše zvládá, dnes z něj v podobně stavěných verších mluví už jen pokora a smíření.

Byla by ovšem velká škoda omezit poslech jen na titulní skladbu. Za pozornost stojí celé album - ideálně v jednom zátahu od první do poslední skladby, hezky soustředěně v křesle, prostě tak, jak se desky za zlatých hudebních časů poslouchaly. Samozřejmě to není žádná veselá jízda. Cohen drží styl nastoupený už skvělým albem Ten New Songs z roku 2001 - pomalá tempa, spíš minimalistická aranžmá, zpěv na hranici deklamace v kombinaci se sladkými ženskými sbory, důraz hlavně na atmosféru a detaily. Co se melodických a textových nápadů týče, nová deska kvalit Ten New Songs přece jen nedosahuje, na druhou stranu zní - a nejen díky zmíněné titulní písni - o něco zajímavěji než poslední dvě Cohenova alba Old Ideas a Popular Problems. Důležitou roli tu hrají housle - místy jen občasným trylkem dotvářejí atmosféru jako v písni Leaving The Table, jindy jsou zcela dominantním prvkem (Steer Your Way), v kombinaci s Cohenovým hlubokým barytonem ale znějí výborně.

Ozvěny slavných hitů

Téma loučení a odcházení nekončí s první písní, vine se celou deskou, stojí na něm třeba texty Leaving The Table (kde Cohen dokonce opakuje verš "Jsem ze hry" z titulní skladby) nebo předposlední Steer Your Way. Obě tyto písně patří k nejzdařilejším i hudebně, zejména druhá jmenovaná trochu připomínající slavnou Closing Time z roku 1992. Názvuky starších skladeb jsou vůbec docela časté, třeba Treaty se harmonicky dost podobá někdejšímu velkému hitu The Anthem. Neznamená to ale, že by Cohen opisoval sám od sebe, v takhle minimalistických úpravách je prostě autorský rukopis hodně slyšet.

Ne vše je dokonalé - třeba Traveling Light působí s repetitivní melodií na dvou tónech trochu jako výplň (hudbu také nenapsal Cohen, ale jeho syn Adam s popovým skladatelem Patrickem Leonardem). Na posluchače, kteří Cohena znají hlavně z nejúspěšnější éry kolem alb I'm Your Man a Future, té monotónnosti a ušlechtilého ticha bude nejspíš trochu moc a budou postrádat jiskřivější hudební výboje. Ale má-li to být opravdu labutí píseň písničkářské legendy, pak to za těch šestatřicet minut soustředěného poslechu rozhodně stojí.

Leonard Cohen: You Want It Darker. Vydala Columbia. 36 min.